Réžia:
Mathieu KassovitzKamera:
Marc KoninckxHudba:
Klaus BadeltHrajú:
Mathieu Kassovitz, Sylvie Testud, Philippe Torreton, Malik Zidi, Alexandre Steiger, Christophe Rossignon, Iabe Lapacas, Vincent Heneine (viac)Obsahy(1)
Duben 1988. Ostrov Ouvéa v Nové Kaledonii. Skupina povstalců bojujících o nezávislost napadne policejní stanici ve Fayaoué, zabije čtyři strážníky a třicet dalších unese. Rukojmí pak drží v odlehlé jeskyni na tomto ostrově. Francie vyšle 300 vojáků s cílem nastolit na ostrově opět pořádek. Mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb, v němž se střetne stávající prezident Mitterrand a předseda vlády Chirac, stráví kapitán Philippe Legorjus horečným vyjednáváním s různými aktéry tohoto konfliktu, aniž by se mu podařilo zastavit nevyhnutelné - finální útok na povstalce v jejich skrýši... (claudel)
(viac)Videá (3)
Recenzie (22)
Není pochyb o tom, komu Mathieu straní. Jelikož si jako režisér vždy uměl získat divákovy sympatie, není problém se k němu přidat. Navíc odsudek politiků patří ve francouzských filmech nejen k dobrému bontonu, ale už je i vypilován k naprosté dokonalosti. Nechejte vyjednavače jednat, o čem chce, my chceme vyhrát volby, takže pár životů je podružných. Vojenská akce je ve Vzpouře sice poměrně krátká, ale rozhodně je natočena tak bravurně, že předčí mnohé své rozpočtově mnohem opulentnější kolegyně. ()
Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. ()
Kolonizovat bandu spuchlých kanibalů v Polynézii mohlo sice žabožroutům přinést pár vymazlených receptů, jak dochutit slimáky, nicméně když neandrtálské kmeny pohrdnou civilizací, která nepochopitelně prohlašuje homostejk za nehumánní, a rozhodnou se odtrhnout od Eiffelovky, zhořkne polenta v hubě i samotnému Mitterrandovi. Natočeno je to moc hezky a první hodinu to i docela slušně odsejpá, protože jste v očekávání, že se něco semele, pak však s hrůzou zjistíte, že to vyjednávání s lidoopy je příliš složité, jen tak neskončí, a pokud jste již viděli Gorily v mlze, začnete se pěkně otravovat a přát si, aby už je konečně ulovili, přivázali na klacek a odfrčeli s nimi do pařížského antropologického muzea. Na závěr se sice deseti minut nějakého toho "pif paf" dočkáte, to však ale zdaleka nevyváží ty dvě hodiny unylého žvanění a sledování, jak jde výkvětu francouzských ozbrojených složek plazení v džungli bez jakékoliv akce. ()
Kdybych nedávno neviděl Hotel Mumbai, možná bych jednu hvězdičku přidal, takhle mi ale připadal děj místy trochu nudný. Já sice chápu, že když je hlavním hrdinou vyjednávač, bude se asi hlavně debatovat, ale při téhle stopáži to opravdu chtělo i pořádnou akci. Jinak jsem byl ale hodně spokojen, už se těším, až nás zase budou nějací exotrokáři, exkolonizátoři nebo ex náckové (názvy jednotlivých států si doplňte sami- pozor!- každá exkategorie může zahrnovat více než jeden stát) poučovat o lidských právech a o tom, jak se u nás máme chovat k národnostním menšinám. ()
,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Galéria (16)
Fotka © UGC Distribution
Zaujímavosti (3)
- Speciální francouzské jednotky požívají německé útočné samopaly G53, ruskou karabinu A-91, americkou klasickou brokovnice pump-action typu 870MCS, švédskou útočnou pušku G3A3 a německou útočnou pušku typu M416. (Yoshitsune)
- Filmovalo sa na autentických miestach na ostrovoch v Novej Kaledónii. (MikaelSVK)
Reklama