Vzbura

Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. (03.09.2012)

,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (27.09.2013)

Ultimátní dramatickej zážitek, kterej se horko těžko dostával za hranice Francie. Na film samotnej jsem se těšil tak, že jsem čekal něco trochu víc dynamickýho. Ono se ve filmu ale vesměs jenom mluví a mluví a mluví a to pro člověka, kterej je schopnej přeložit asi tak každou třetí větu, neni dobrý (anglický titulky utíkaly rychlejš, než já stíhal překládat :D). A tak dobrejch devadesát minut koukáte na řešení situace prostřednictvím slov (nuda to však neni, právě naopak). Když ale přijde závěrečných třicet, slova nahradí samopaly a všechno se krásně zvrtne do fatálního konfliktu, kterej za strhujícího hudebního doprovodu vyústí do jednoho z nejlepších filmů, kterej jsem za tenhle rok zatim viděl, tak zjistíte, že i všechny ty dialogy, který tomu předcházely, jsou vlastně parádní a dohromady se závěrem tvoří strhující celek. A ač je film zcela o něčem jiném, v mnohých případech (je to čistě můj problém, že mi to připomíná filmy, který s tim nemají zase tolik moc společnýho, takže mě neberte zcela vážně) ve mě evokoval Malickovo Linii (skvělá kamera, džungle, jedna podobná scéna) říznutou špetkou Mnichova (řešení situace, v jistym slova smyslu příběhová podobnost). (11.05.2012)

Není pochyb o tom, komu Mathieu straní. Jelikož si jako režisér vždy uměl získat divákovy sympatie, není problém se k němu přidat. Navíc odsudek politiků patří ve francouzských filmech nejen k dobrému bontonu, ale už je i vypilován k naprosté dokonalosti. Nechejte vyjednavače jednat, o čem chce, my chceme vyhrát volby, takže pár životů je podružných. Vojenská akce je ve Vzpouře sice poměrně krátká, ale rozhodně je natočena tak bravurně, že předčí mnohé své rozpočtově mnohem opulentnější kolegyně. (25.11.2023)

Jeden z nejkrásněji natočených filmů, který však pouze zakrývá absenci příběhu, charakterů a psychologie postav. O čem že je tento film? O lidských právech několika pomatených ostrovanů, kteří se chtěli vzbouřit, ale nemysleli to až tak vážně? NO probůh! Jako parodie reklamy na OldSpice dobrý, jako self-promo slibného režiséra je to k naplivání do ksichtu v každém detailu, kde se objeví jeho ustaraná tvář. No fuj, jak je ve filmu jednoduché natočit úplný blábol aniž by si toho kdokoliv všimnul. Devět z deseti fanoušků Jednoho světa si myslí, že konflikt v Nové Kaledonii je problém a měl by se řešit. (15.03.2013)