Anna Kareninová

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)

Anna Karenina je příběh o hluboké lásce a vášni, ale jaké bylo moje zklamání, když jsem nejen během filmu, ale až do konce nezaznamenala téměř žádnou chemii a emoce. Strašná škoda, protože jinak by to mohla být výborná adaptace. Originální zpracování je rozhodně zajímavé i když některé obrazy mně moc nesedly, ale to se jednalo jen o malé věci. Co ale asi nejvíc rušilo můj celkový dojem, byla role Vronského v podání Aarona Johnsona. Žádné charisma, prostě nic co by mě donutilo vzplanout vášní k takovému mdlému, nijakému muži (i když Robert Pattinson o kterém uvažovali, by asi taky nebyla žádná výhra). Naopak jsem byla velmi překvapená perfektním podáním Karenina Judem Lawem, od kterého bych to rozhodně nečekala. Další postavy, které zaujali mou pozornost v tom pozitivním smyslu, byla role Levina v podání Ira Domhnalla Gleesona a malá, zatím nenápadná herečka Alicia Vikander v roli Kitty. Jinak to byla pastva pro oči, pokud jde o kostýmy a celkově to bylo vizuálně velmi příjemné. Jó, ona to není žádná legrace vytvořit dokonalou ruskou atmosféru Tolstého knih. A rozhodně se podívám ještě na jiné filmové zpracování. (18.01.2013)

Poměrně silný divácký zážitek se zajímavou divadelní formou a především skvělým vyjádřením touhy i žárlivosti. Plus bych ráda zmínila, že Aaron Taylor-Johnson (ano, ten "kluk", který hrál v Kick-Ass) dost překvapil svým hereckým nadáním. Téměř nic se tomu nedá vytknout, snad až na to, že se v tomto podání příběh místy trochu vlekl (délku bych o něco málo zkrátila - i když je mi jasné, že vzhledem k tloušťce knihy je skoro směšné nazvat tento film "vleklým"), ale to je možná jen můj dojem. A čeho jsem si poprvé skutečně naplno všimla - Keira Knightley hraje skoro pořád v podobných rolích (jen si vezměme třeba Vévodkyni, což je film, který je i tematicky hodně podobný tomuto) a člověk si pak říká, jestli se herecky vůbec nějak vyvíjí. Zdá se mi, že hraje stále stejně. ~(4,3★)~ (15.12.2012)

Oproti minuloročnom ubíjajúcom dvojapolhodinovom Vronského príbehu je Wrightova experimentálnejšia verzia priam balzamom na dušu. Bohužiaľ je to stále ten istý príbeh, čo má za následok, že ani nádherná a premyslená výtvarná stránka nedokáže prebiť predvídateľnosť scenára. Je to podobný syndróm, aký som cítil pri súčasnej Vražde v orient exprese. Wright je ale ako režisér kúzelník a herci nemohli byť obsadení lepšie. Tým sa ale dostávam aj k nietkorým negatívam, ako nevyťaženosť prítomnosti Emily Watson alebo aj Kelly Macdonald. No a chudák Serioža, ten je obeťou nielen svojich rodičov, ale aj filmových adaptácií. 70% (01.02.2018)

Tešila som sa na Petrohrad a Moskvu. Miesto toho som sa ocitla v divadle. Ale chýbali mi iba do plesu. Lebo všetko bolo v tanci, v pohľadoch, zvukoch. Tak dávno milujem Kareninu a tak dávno so ju nečítala. Nikdy pre mňa nevyzerala ako Keira, ale dnes ňou bola. Cítila som jej vzrušenie rovnako, ako jej zúfalstvo. Pretože odkedy stretla Vronského, už nič nebolo bežné. Celý jej život sa zrazu odohrával na hranách a pri mantineloch. Tak blízko divákov, túžiacich po klebietkach. Ale len to určitej miery. Pretože je prípustné porušiť zákon, ale nie pravidlá. To chápu všetci - okrem Karenina. Svet však nemôže byť plný svätcov. Užila som si každú minútu! (12.12.2012)