Cyntoryn zvieratiek

„Na svete sú miesta, ktoré racionálny rozum nikdy nepochopí.“ Na toto som sa strašne tešil (kniha je Kingova topka a to už je vážne čo povedať), ale bohužiaľ. Rád by som povedal, že je to lepšie, ako verzia z r. 1989. Ale ono je to nakoniec vlastne na podobnej úrovni. Staré spracovanie obsahuje veci, ktoré neobsahuje nové, ale zas v novom sú veci, ktoré neboli v starom (Wendigo). Atmosféra mi pripadala v oboch prípadoch rovnako temná a ponurá a scenár príjemne dospelý, drsný a krvavý. Verzia z r. 2019 je na tom určite lepšie po stránke hercov, ktorí mi v nej pripadali neporovnateľne sympatickejší. „Remake“ má dosť zmien oproti knižnej predlohe, ale sú to skôr také tie zmeny „natruc“, ktoré majú za úlohu len zaskočiť fanúšikov knihy, no inak v zásade dej iným, novým smerom neposúvajú (výmena detí, šľachy na nohách). Na mieste tvorcov by som bol každopádne relatívne spokojný: snímka s triezvym rozpočtom 21 miliónov celosvetovo trhla 112. (14.05.2019)

Štefan už má své nejlepší roky zjevně dávno za sebou a asi tak posledních 20 let jen králopustě vykrádá sám sebe, senilně vatí a grafomansky brakuje zcela bez kdysi geniálních point. A se základy postavenými na hovnech i audiovizualizace jeho posledních přečinů proti literatuře stojí za piču Enžely Lansbery (vyjma povídkové Mlhy, kterou ovšem zhustila hlavně genialita Darabontovic Františka). Tudíž zoufalým filmařům nezbývá, než z análů a kanálů exhumovat frackožravé klauny, nebo, jako v tomto případě, vykopávat zdechlé kočičky, jen z nich trochu oklepat červy, kapku vybarvičkovat, vypukat k tomu víc kukuřice a vše řádně ztupit poplatně nové degeneraci, pro níž jsou osmdesátkové a devadesátkové klasiky nudně složité, neboť je pramalá šance, že se v nich zjeví nějaký ten přiblble vykradený homoděj s bleskem na čele, nadržený krvesaj s ochrnutým xichtem, světospásná, předčasně dospělá pizda s lukem či oelasťákovaný bukvoid dělající „Vžžžžum“. Přičemž tyto nic inventivního nepřinášející povrchní předělávky sice mají více efixů a jsou mnohem přístupnější všem těm tolik sečtělým slabikovačům omalovánkových bublin u držky, nicméně veškerá atmosféra, patina a děsivost původních filmů i knih samotných končí v hajzlu plytké komerce a nové pohyblivé obrázky pak kvalitativně krouží zase jen kolem toho šeredně zteřelého přirození Džesyky Flečr. (05.06.2019)

Jakoby někdo zakopal film z roku 89 a vrátilo se tohle. Původní Pet Sematary není žádný hororový milník, spíše mírně lepší průměr. Jednoho hollywoodského rána si na něj ovšem nějaký producent vzpomněl. To co nám naservírovali připomíná jakousi rádoby imitaci bez duše, ve které jsou sice pěknější triky, možná zde hrají i lepší herci. Hlavně Lithgow je výborný. Výsledek mě ovšem moc nebavil. Ten příběh o trvdohlavém doktorovi, který by zahrabal cokoliv s čím se nedokáže rozloučit je slabý. Měli si na pozemku udělat plot a nemuseli řešit ty náklaďáky. 50% (03.07.2019)

Nemůžu říct, že bych to přímo čekal, ale Řbitov zviřátek je skvělý poctivý horor. Z Kingovy předlohy si bere to nejdůležitější a nebojí si s ní pohrát tak, aby byl výsledek překvapivý i pro toho, kdo ji zná, ale aby to zároveň pořád zůstalo stoprocentně kingovské. Při několika scénách zavládlo ve slušně plném kinosálu naprosto hrobové ticho, což myslím hovoří za vše, na postavách mi záleželo a postupem času už jsem si nebyl jistý skoro ničím a děsně jsem si to užíval. Jason Clarke se hodí přesně do takovýchto rolí a měl jsem z něj radost stejně jako z Johna Lithgowa, dobrá je i hudba hororového experta Christophera Younga, které si při sledování takřka nevšimnete, ale za samostatný poslech stojí. Jsem prostě maximálně spokojený i přesto, že jsem se těšil na frankensteinovské šílenství z knihy a dočkal se něčeho úplně jiného (ale stejně dobrého). Všechno vyvrcholilo nesmírně vypjatým finále na zamlženém hřbitově... A ten konec! To nebyl konec jako od Stephena Kinga, to byl konec jako od Richarda Bachmana! (13.04.2019)