Kapitál

Intelektuální exploatace. Všechno, co jste si kdy mysleli o globálním kapitálu, predátorském kapitalismu a vysokém bankovním managementu v jednom filmu, kde postavy jsou jen funkce čitelného ideologického sdělení (se kterým souhlasím, ale které mě v téhle pamfletické formě neba). Někdy je ta polopatičnost až směšná (Pacman s logy bank, který má osvětlit princip klíčové transakce, ředitel, který potřebuje konzultanta k osvětlení toho, že když spolkne banku s 80% toxických aktiv, bude mít problém atd.), především je to ale film zoufale sterilní a neuspokojivý, protože ukazuje jen teze a modelové situace - golf, luxusní děvky, křupanské americké managery (z Goldman Sachs), komolení jmen malířů, odcizeného syna závislého na počítačových hrách, sexuálně frustrovaného hrdinu, staré etické bankéře, které vykosili kovbojové kapitálu atd. Pokud se pletu a tenhle film je skutečně realistickým zobrazením života elit, pak je to skvělá zpráva, protože v brzké době všechny chcípnou na tupost, frustraci a nudu. Dominantní dojem pro mě byl, že Costa Gavras chtěl natočit film, který bude jako nehybná hladina, pod níž to vře napětím... ve skutečnosti je pod ní ale sterilní kachličkové dno. [40%] (10.10.2013)

Kapitál je o dnešním kapitalismu, kdo by to byl řekl. O lidech, kteří točí kohoutky s penězi každého obyčejného člověka v tomto světě. Je to vlastně takový thriller v podání těchto lidí, kteří hrají svoje nebezpečné hry, ze kterých přichází hodně rychle prohra a výhra je brána spíše jako samozřejmost, jinak totiž přichází společenská smrt. Costa-Gavras to natočil hodně tvrdě. A stejně tak brutálně to zahrál i Gad Elmaleh. Scéna, kde s kolegou obědvá v zánovní dělnický putice je nezapomenutelná. Zřejmě bych na ně čuměl úplně stejně. Já ve své oblíbené hospodě potkat nějakého politika, asi bych to taky nerozdejchal. (04.07.2014)

Kapitál kazí lidi a peníze nikdy nespí. To jsou dvě jistoty, které jsou prostě platné. Bohužel ani stejnojmenný snímek vám nic moc víc věomostí nepředá. Costa-Gavras natočil snímek, který se tak moc snaží vymezit, až končí v té nejstereotypnější šabloně jaká jen jde. Zvýrazňovaní zlozvyků a špatností finančního systému funguje sice vždy, ale člověk by přecijen čekal něco více. [40%] (11.10.2013)

Tak to bylo pro mě velmi příjemné překvapení v podobě vynikajícího hereckého umu Gada Elmaleha. Já ho měla totiž zatím zaškatulkovaného v rolích nesmělých až trubkovitých mužských rolí. Velká chyba! Tady hrál maximálně bravurně a myslím, že by se mu měla věnovat daleko větší pozornost. Můj pohled na něj se po Kapitálu změnil o několik obrátek. Svět financí a velkého byznysu je pro mě celkem neznámá půda, ale zase ne tolik, aby mně nebylo jasné, jaký tam existuje hnusný marasmus a kde pojem etika je v takových kruzích naprosto neznámý pojem. A mě to i přes počáteční tápání chytlo a světe div se, dokonce jsem nepostřehla žádné nudné momenty. Jediné, co mohli s přehledem vynechat, byla Nassim, která mě dost iritovala, ale naštěstí to tvůrci ukočírovali celkem přijatelným způsobem. Marc byl postavou, která mě zaujala od úplného začátku a kdyby bylo na mně, tak bych tam přidala víc těch jeho skutečných, v mysli vyjádřených myšlenek a vizí, které se většinou neslučovaly s tím, jak jednal a mluvil. To byly například ty momentky s tchýní a tchánem nebo s Cloude (ta se jim taky povedla). Takže u mě se Francie setkala s velkou spokojeností a možná ještě časem něco přihodím. (29.11.2013)

Někomu to možná může připadat stereotypní, nicméně Costa-Gavras zjevně nechtěl natočit subjektivní lidské drama, ale objektivní pohled na svět velkobank a nebál bych se říct, že (zvlášť díky katalyzačnímu účinku ekonomické krize po r. 2007) film má v tomto smyslu mít i funkci didaktickou. S tím souvisí i typizovanost postav, ale co se dá dělat, když v díle jehož název snímek nese (myslím Marxův "Das Kapital", ne knihu "Le Capital" Stéphana Osmonta, beletristickou předlohu tohoto filmu), čteme např. na str. 251: "Jako kapitalista je jen zosobněným kapitálem. Jeho duše je duše kapitálu. Kapitál má však jediný životní pud - pud zhodnocovat se, vytvářet nadhodnotu...." Nepřekvapí pak, že levicový Costa-Gavras nemohl natočit film jinak. Přesto rozhodně není jen šablonovitý a předvídatelný, rozhodně ne. Motivace hlavní postavy není jednoznačná ani zpočátku k uhodnutí a o konkrétním průběhu děje se to dá říct dvojnásob. Konvenční filmové postupy, které vás ani za necelé dvě hodiny nezačnou nudit. (19.10.2013)