Dve diabolské oči

Two Evil Eyes je povídkový film na motivy Poea. Romerova povídka přináší klasický příběh o chamtivosti, který byste čekali od projektů typu Tales from the Crypt nebo Creepshow - neurazí, je dobře zrežírovaná a zahraná, dobře napsané dialogy a je to další příběh o zombie, kde konec nějak nepřekvapí. Ovšem pak přichází adaptace Černé kočky a na předchozí příběh úplně zapomenete, rozjede se velmi kvalitní psychárna, kde ještě energií nabitý Argento stíhá jako bonus házet odkazy na jiné povídky nebo vyseknout nenápadný odkaz na scénu Psycha. Velmi dobře využitý Keitel diváka znervózňuje a tíseň z proběhlého činu pomalu narůstá až do šíleného finále. Oběma příběhům výborně pomohly efekty od Saviniho a špičková hudba Pino Donaggia, kterou nelze přeslechnout v Argentově povídce. Romero za 7/10, Argento za 9/10 (plné hodnocení nedám kvůli zdržující zbytečné historické sekvenci). (01.08.2024)

Corman to není...je to Itálie. Romero se zhostil povídky po svém, tak nějak zombiácky. Místy příjemná atmosféra, efektní mrtvolka a jeden slušný gore efekt. Černá kočka je přeci jen jiné kafe! Argento vzdal Mistrovi poctu velkoryse. V jeho příběhu se objeví odkazy na tyto Poeovy povídky: Černá kočka (hlavní motiv a titulní hrdinka), Zánik domu Usherů ( jméno fotografa), Jáma a kyvadlo ( smrtící nástroj hned v úvodu - kyvadlo), Eleanora ( jméno postavy) a Berenice (scéna na hřbitově). Potěší snová scéna se špičatým kůlem i argentovský závěr naprosto odlišný od literární předlohy. Nebýt slabšího Romera, šlo by o trefu do černého. I tak jde o příjemné dílko pro bouřné večery o samotě jako stvořené. (15.07.2011)

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)

První, Romerova, povídka není špatná, ale "Případu pana Valdemara" něco chybí. Šťáva, barvitost, pořádné vyvrcholení ... To Dari Argento se svým úkolem vypořádal o moc lépe. "Černá kočka" je barvitá, úžasná visuálně, nenudí a Harve Keitel je skvělý. Dalo by se říct, že žák překonal učitele. | PŘÍBĚH PANA VALDEMARA - 40% X ČERNÁ KOČKA 80% (24.12.2007)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)