Znova chuť žiť

M. Freeman je pán herec a to som sa presvedčil i tento krát. Od počiatku film nebudí extra dojem - začína to pozvoľne, postupne sa tempo stupňuje a tak ďalej, veď to poznáte... Čo je na filme výnimočné, je jeho pozvoľná a predsa zaujímavá (doslova priťahujúci magnet) závislosť na jednoduchosti. Ani som si neuvedomil, prešlo pár desiatok minút a už som spokojne ležal na pohovke a "čumel" na humorno-romantické scénky, čo ma celkom brali. Uvedomujúc si, že mi postačuje aj táto varianta filmovej nádielky som spokojne dosledoval filmík a nechal doznievať tú ozvenu poslednej scénky, ktorá tam sedela ako "riť na šerbel". Poznáte ten pocit, keď sledujete film a v zápale toho všetkého (emócií, dobrodružstva) zistíte, že už je koniec a Vám tam predsa niečo chýbalo? Potom nasleduje scénka, ktorá Vám doplní ten chýbajúci dielik a vy si odfúknete s úsmevom na perách, ako zadosťučinenie .. 3* (04.10.2014)

,,CO OČEKÁVÁTE OD ŽIVATA PANE WILDHORNE?“ … ,,SPOKOJIL BYCH SE S CHVÍLEMI, JAKO JE TATO“.... /// Sympatická rodina paní Charlotty (babinec, kterej dokazuje, že ne každý americký dítě musí bejt uječenej parchant) a starej nerudnej dědek. Americkej venkov (kterej dokazuje, že ne každá americká vesnice musí bejt plná ujetejch šmejdů) a království příběhů, ve kterým by se mnozí ztratili (naštěstí Reiner je jinej frajer!). Možná je to kapku jednodušší a někdy i laciný dějový schéma, ale co chcete vymejšlet na příběhu o starým chlápkovi, kterýmu je třeba vrátit chuť do života. Film nikam nespěchá a pomalu hledá klíč k duši a srdci nejen (několika) ženskejch. Nový výzvy je třeba přijímat v každým věku – třeba tenhle lidskej příběh plnej lidí osloví a pohladí i ty mladší než su já (páč já bych se taky klidně vobčas spokojil s chvílema jako byla tato). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se přihlásit na kurs ,,představivosti“. 2.) Chystám se ulovit staršího chlapa. 3.) Přemejšlím o konci života tam někde v americký prdeli (doporučuju Belle Isle). 4.) Thx za titule ,,U_S_O“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (19.09.2012)

Film,jehož hlavní hrdina je mi dosti blízký a který má jednu obrovskou díru v logice.Nevěřím,že je možné,aby se člověk s jedinou funkční končetinou dokázal o sebe postarat bez cizí pomoci,natož aby se dostal z postele na vozík,při tom se oblékl a aby mu to zabralo maximálně dvě minuty.Námět,scénář,režie i obsazení jsou ovšem perfektní a s provedením jsem spokojený.V tomto snímku se nedočkáte žádné akce ani napětí,příběh pomalu(ale ne líně) plyne a vyvolává pocit naprostého klidu a pohody,aniž by se v dojemnějších scénách snížil k trapnému patosu.Původně jsem za výše zmíněnou díru v logice udělil tři hvězdičky,ale po dalším shlédnutí jsem se rozhodl,že by to vůči tomuto milému kousku bylo kruté,takže zvyšuji hodnocení na čtyři. (15.08.2016)

Tohle je ten film, který sice plyne pomalu a zdánlivě se v něm nic moc neděje, ale také se vám po několika minutách usadí na tváři příjemný úsměv. Že úsmĕv nezmizí si uvědomíte až při závěrečných titulcích. Na takové filmy je Rainer odborník a já jsem rád, že pořád točí .... Zatímco filmy, které vám dají pouze vizuální zážitek (a zapomenete na ně při cestě z kina) vydělávají desítky a stovky milionů, tenhle film byl rád, když se v návštĕvnosti přehoupl přes stotisícovou hranici ... co na to říct ... (05.12.2012)

"Žena by měla vkročit do místnosti tak jako vy. - Jak to dělám? - Venku je slunečno, jen jemně poprchává. Znáte ten pocit, když zavane teplý vánek přicházející s deštěm? Přesně tak vkročíte do místnosti vy". Tak jako ten příjemný vánek na mě zapůsobil celý film. Jistě, že bych mu vytkla trochu víc sentimentu, předvídatelnost, možná až příliš pomalu plynoucí tempo, ale kdo ví, třeba právě to pomalé tempo se skvělými dialogy bylo to, co zanechalo ve mně ten velmi těžko popsatelný pocit vnitřního uspokojení. 75% (10.03.2013)