Vláda

Čistě politické, a přesto naprosto ohromující. Nebývá časté, aby politická dramata měla tolik silných okamžiků. Pozdní večery s Birgitte Nyborg jsou tedy příjemným osvěžením. Na straně druhé, nedělám si iluze, že politika Dánska je jaksi zvlášť morálně ušlechtilejší, ale přeci jen o fous solidnější. Je tu jedna věc, které stojí také za povšimnutí. Na první dojem člověk ani nepřehlédne, že Kodaňané milují jízdní kola. Dosvědčuje to třeba i předsedkyně Birgitte Nyborg, jak do práce jezdí na obyčejném kole, aniž by jim to ubíralo na půvabu. Vlastně i úřednici a státní zaměstnanci. Nebývá časté, aby politická dramata měla tolik silných okamžiků. Zbývá mi jen dodat, že tohle pěkné setkání s Dánskem určitě nebude poslední. (05.10.2016)

Po prvních dvou dílech mám pocit, že se jedná o tendenční seriál podporující politiku současného Evropského establishmentu a iracionální liberální iluze o krásném multikulturním světě, který ve skutečnosti, ale neexistuje. Hlavní hrdinka je klasická středová liberálka bez vyhraněného ideového ukotvení, ale plná naivismu a ovládaná politickou korektností prostě taková Dánská Merkelová. Nepřekvapuje mě, že nejhůře je vyobrazen lídr socialistů, který má ale jako jeden z mála racionální názory na migraci a také na systém, ve kterém žije a nedělá si žádné hloupé iluze a pak ultrapravičák od Svobodných, který je čistý pragmatik a jeho představitel mi trochu vzhledem připomíná Zemana. Zatím bych tedy řekl, že Vláda je sice pěkně natočený produkt, ale pořád jen obyčejná agitka obhajující současný neoliberální politický mainstream, který ale jednoznačně selhal a pomalu prohrává všude v Evropě. (21.09.2016)

Tedy, měl jsem pocit, že podobné agitační filmy a seriály jsou v naší republice přijímané tak trochu s rezervou, protože podobně agitačních a těch zdánlivě politicky správných kousků jsme měli možnost zažít neúrekom. Vždyť je to jen líbivější verze politiky Angely Merkelové a spol. Impotentní, vždy rychlošípovsky správná a bez poskvrnky. A hlavně, tak pokrytecky lživá. Ten seriál byl esencí manipulace. (07.10.2018)

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)