Vláda

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Stojí možná za to zmínit, že přes veškerou ambivalenci, o kterou se Borgen převážně úspěšně pokouší, nejde o nezaujatý seriál. Mírně levicová, liberální politika, kterou ztělesňuje Nyborgová, je upřednostňovaná, zatímco radikálové jsou stylizovaní jako narcistní hyeny (Laugesen) nebo fyzicky odpudivé kreatury (Saltum). Ne že bych byl nutně proti, jen občas ta politická korektnost (ač reflektovaná) trochu zaskřípe. Stejně tak pokud jde o některé scénáristické konstrukce, které jsou sice nutné, ale tady občas až moc viditelné. Jinak je to natočené velmi dobře a opravdu velmi klasicky. Ještě analytická poznámka nakonec: Mezi první a druhou sérií došlo ke změně ve strukturování jednotlivých epizod, které byly původně dost kompaktní a zaměřené na jeden větší problém, zatímco ve druhé řadě seriál vždy sleduje několik paralelních linií, kdy navíc každá ještě obsahuje několik dílčích zvratů (ten jednotící problém jinak zůstává). (15.07.2014)

Západní civilizace je v hajzlu. Proč? Protože politici se místo vládnutí věnují neustálému hašení mediálních průserů, domnělých nebo skutečných. Média, živá jen ze senzací, investují veškeré své prostředky do jejich hledání, čímž nejen odhalují špatnosti a padouchy, ale zároveň systematicky podrývají celý systém. Volič totiž už naprosto netuší, komu a v co vlastně věřit, nalítne pak jakékoliv iniciativě, která přijde s něčím neokoukaným. Politika se tak stává konzumem, změna pravidlem. Vedení státu má na starosti státní správa, která nemusí brát ohled na voliče a jede si v léta zajetých kolejích. Šance na změnu směru či nějaký vývoj je proto velmi malá. Snaha o skutečné vládnutí je závazkem na celý život, který dotyčného politika navíc kompletně zruinuje zejména v osobní rovině. Seriál je vynikajícím portrétem ženy-matky-političky, která se stane premiérkou a postupně se mění z opoziční idealistky v pragmatickou samotářku. Komu se líbilo House of Cards, toto je evropštější a dle mého i mnohem lepší. 80% EDIT: Další série jsou ještě lepší než ta první. S Brigitte se budete jen těžko loučit, je velmi návyková. 100% (27.01.2017)

Borgen je opravdu vynikající seriál. Klaním se před tvůrci (herci jsou taktéž skvělí) a smekám. Při vší úctě k seriálům ostatních žánrů - zabodovat detektivkou, sci-fi či fantasy je podstatně snadnější mise, než přijít s fenomenálním kouskem z politického prostředí. Borgen je uvěřitelný a zároveň dramatický. Funguje i v osobní rovině, díky zachycení náročného rodinného života pracovně plně vytížené premiérky seriál působí tak realistickým dojmem a s děním a s aktéry lze snadno sympatizovat. Na přetřes přicházejí velká geopolitická témata, ale i všední zákonitosti a zákoutí politického dění. Je fascinující sledovat, jak liberální premiérka musí uzavírat mnohdy morálně zavádějící kompromisy jak se svými oponenty a s médii, tak zejména se svým vlastním svědomím. Vše působí naprosto autenticky a divák nemá problém uvěřit tomu, že nemalý zástup Brigitte Nyborgových křižuje chodby politických kuloárů celého světa. (20.07.2021)

Čistě politické, a přesto naprosto ohromující. Nebývá časté, aby politická dramata měla tolik silných okamžiků. Pozdní večery s Birgitte Nyborg jsou tedy příjemným osvěžením. Na straně druhé, nedělám si iluze, že politika Dánska je jaksi zvlášť morálně ušlechtilejší, ale přeci jen o fous solidnější. Je tu jedna věc, které stojí také za povšimnutí. Na první dojem člověk ani nepřehlédne, že Kodaňané milují jízdní kola. Dosvědčuje to třeba i předsedkyně Birgitte Nyborg, jak do práce jezdí na obyčejném kole, aniž by jim to ubíralo na půvabu. Vlastně i úřednici a státní zaměstnanci. Nebývá časté, aby politická dramata měla tolik silných okamžiků. Zbývá mi jen dodat, že tohle pěkné setkání s Dánskem určitě nebude poslední. (05.10.2016)