Vláda

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Tenhle seriál je zajímavý už jen tím, že hlavní protagonistkou je žena (i když v Dánsku není žena v politice tak ojedinělý druh jako v ČR). To v čem je ale tento seriál opravdu jiný než obdobné americké seriály je především fakt, že nabízí nejen pohled do zákulisí politiky ale i do zákulisí médii (nejpatrnější je toto ve třetí sérii). I když realita dánské mediální scény v je porovnání s tou českou fakt o něčem jiném.... Ale to srovnání je docela zajímavé. Pro českého diváka pak může být přínosem i to, že dánská politika je stejně jako ta česká založena na koaličním vládnutí a tak jsou pro něho všechny politické tanečky kolem utváření vládních většin a jejich udržování spojené s vytvářením rozličných kompromisů mnohem přístupnější a pochopitelnější, než třeba sledování zákulisí americké politiky. Velkým plusem seriálu je hlavní postava Birgitte Nyborgová ztvárněná velmi sympatickou a charismatickou S. Babett Knudsen. Její postava přitom prochází v seriálu zajímavých vývojem, kdy se z postu premiérky nedobrovolně přesouvá v 3. sérii do pozice opoziční političky tvořící novou politickou stranu (opět další zajímavý styčný bod s politikou u nás, kde mám s různým štěpení stran a utvářením nových politických stran dost zkušeností). Zajímavé je sledovat též rodinný život Brigitte, který se asi logicky nevyhne turbulencím. Hodně silné jsou pak díly v druhé polovině 2. série, kdy si je Birgitte nucena vzít z rodinných důvodů jakési indispoziční volno. Hádám, že něco takového by se v ČR stát nemohlo. Možná i proto máme v ČR tak málo žen v politice... (17.05.2017)

Stojí možná za to zmínit, že přes veškerou ambivalenci, o kterou se Borgen převážně úspěšně pokouší, nejde o nezaujatý seriál. Mírně levicová, liberální politika, kterou ztělesňuje Nyborgová, je upřednostňovaná, zatímco radikálové jsou stylizovaní jako narcistní hyeny (Laugesen) nebo fyzicky odpudivé kreatury (Saltum). Ne že bych byl nutně proti, jen občas ta politická korektnost (ač reflektovaná) trochu zaskřípe. Stejně tak pokud jde o některé scénáristické konstrukce, které jsou sice nutné, ale tady občas až moc viditelné. Jinak je to natočené velmi dobře a opravdu velmi klasicky. Ještě analytická poznámka nakonec: Mezi první a druhou sérií došlo ke změně ve strukturování jednotlivých epizod, které byly původně dost kompaktní a zaměřené na jeden větší problém, zatímco ve druhé řadě seriál vždy sleduje několik paralelních linií, kdy navíc každá ještě obsahuje několik dílčích zvratů (ten jednotící problém jinak zůstává). (15.07.2014)

Po House of Cards je těžké najít něco lepšího, uznávám. Ale tohle je přeci jenom víc evropské, bližší a známější. Jsem na začátku druhé série a vlastně vůbec nevím, co mě nutí dívat se dál a dál, když mě tak otravuje a prudí hlavní postava? Sluníčková multikulti kráva, dokonale nesympatická, nehezká, bez špetky charismatu. Rovina premiérčina soukromí je stupidní, klišovitá a příjemné nebylo ani zjištění, že manželka je sice husa, ale ten její Filip je ještě větší blbeček a oba se chovají jako hloupá děcka, která dopravdy ne-vě-dě-la, jaký život povedou, až se manželka stane premiérkou. Ani tu chůvu si nenajmou, domácnost obstarává manžel, sakra nemusím bejt dánská premiérka, aby mi bylo jasný, že pokud nechám chlapa doma v kuchyni a u dětí, tak je s manželstvím konec. Marně si vzpomínám na film nebo seriál, kde bych tak velmi nefandila hlavnímu hrdinovi s tou dementní levičáckou aureolou sluníčkového spasitele světa a enthusiasmem Muže na radnici. Fujho. Možná mě baví ta novinářská linie, snad. Každopádně jedu jedu jedu dááál....tak jsem to dokoukala a jak se to blížilo k závěru, bylo to debilnější a debilnější, až už to začalo připomínat nějakej marvelovskej trhák s avengery, který já sice žeru, ale do dánskýho politickýho thrilleru fakt nepatřej. Happy endem prosáklý závěr je opravdu na facku, ale "když to tak lidi chtějí..." (01.09.2017)

Tak nějak by to mohlo fungovat. 1) Fiktivní pohled do zákulisí dánské vládní politiky je trochu suchý, chvílemi nevyrovnaný, ale přesto zajímavý._____ 2) Hlavní postavy si mě získaly a jejich dějové peripetie jsem sledoval se zájmem. Příběhům nechybí lidský rozměr ani optimismus._____ 3) Zaujali mě 32letý Christian Tafdrup (programový ředitel Alex, co pořád prudil) a 29letý Anders Juul (pohledný televizní reportér Simon Bech)._____ 4) Tak uvažuji, koho v Česku představuje idealistická premiérka Birgitte Nyborgová, pragmatický liberál Lars Hesselboe, představitel opoziční Strany svobody prasoidní Svend Age Saltum, průmyslník Joachim Crohne, prezident Turgistánu, šéf bulvárního Ekspresu Michael Laugesen, kariérista a nový šéf Centristů Jacob Kruse, o manažerovi na baterky novém programovém řediteli zpravodajství Alexovi Hjortovi ani nemluvě. Uměl bych k uvedených postavám přiřadit vždy hned několik našich politiků. Jo, jo..._____  11.9.2023 - Čtvrtá řada nezklame ani ve stylu vyprávění, ani v tématu či naléhavosti sdělení. Zaujali mě 22letý Lucas Lynggaard Tønnesen (Birgitin syn Magnus), oblíbený grónský herec a filmař Ujarneq Fleischer nezjištěného věku - zabitý Malik a 33letý Simon Bennebjerg (Birgitin tajemník Oliver). (17.06.2017)