Barbie

První půlka super, skvěle stylizovaný svět, dobrá žánrová filmařina, naprosto geniální casting. Opravdu nápadité, vtipné, včetně té časti, kdy se postavičky objeví v L.A. Od návratu zpět do BarbieLandu tomu ale pomalu začínají docházet nápady, vrší se tam klišé na klišé a ke konci je to tempo fakt pomalé a obsah dost prázdný (s výjimkou plážové bitvy a písničky "I Am Just Ken"). Podtrženo a sečteno - zábavný letní biják, který už ale asi nebudu mít potřebu si někdy pouštět znova. Nic víc, nic míň. (31.03.2024)

Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček. 75 % (21.07.2023)

Kdo chce vidět Barbie, jak využívá celá chodidla, jak na stehnech objeví začínající celulitidu nebo jak zamíří na gyndu, neměl by chybět. Pozitivní je, že talentovaná Greta Gerwig dokázala, že i cukrkandlový kus o ikonické panence s útlým pasem může nabídnout a rozebrat plno „důležitých“ společenských témat. I když samozřejmě vstřícnost výrobce a produkčního studia Mattel má v otázce kousavosti své limity. Tahle Barbie (než vůbec začne den, tak se umává k smrti) žije v absolutní nevědomosti. Každé ráno je stejné, každý večer jakbysmet. Parádní, sluníčkový, bezstarostný. Pokaždé s dvořením vymazleného Kena. Jenže pak to přijde: začne to myšlenkou na smrt, pokračuje třeba zápachem z úst. Prý za to můžou chmury Barbieiny majitelky. V lidském světě, do kterého ji doprovodí i jeden černý pasažér. Zaujmou animované gagy, detaily, náznaky, popkulturní odkazy, ale je toho tolik, že to divák napoprvé sotva pobere. Barbieland je co do pestrosti, nápadů či výpravy skvostný. Přesto mi chyběla jistá lehkost. Tvůrci místy volí až příliš doslovnou formu, kříží několik žánrů i přinášejí množství polopatických monologů. S mnohými nápady si šlo vyhrát trochu víc. A třeba taková dospívající Sasha z reálného světa je scenáristicky úplně odbytá. Margot Robbie (která komerční hit už zoufale potřebovala) je tradičně roztomilá, trubkovitý Ryan Gosling nicméně vládne. Oceňuji, že je to absolutně odlišné „od konkurence“, ale prostě jsem čekal, že se budu bavit i dojímat o dost víc. Tři až čtyři hvězdy. (22.07.2023)

Znáte to rčení, když celek je více, než součet jeho částí? Tak u Barbie to vnímám přesně naopak. Byla řada pasáží, které se mi na filmu neskutečně líbila, ba jsem je považoval až za geniální. Včetně úžasných tanečních vsuvek, které trefně rozbíjí již probíhající absurdní atmosféru. Barbie rozhodně není chudá na dobré nápady, ale přesto jako celek... O čem ten film vlastně byl? Co mi přinesl? Mohu s čistým svědomím říct, že jsem se po celou dobu bavil? Bohužel ne... 7/10 (06.10.2023)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)