Lyončania - Príbeh gangu

Co Gerardovi Lanvinovi určitě nechybí,tak to je zcela jasně charisma...Táhne více než úspěšně celý film a divák chtě nechtě propadá jeho šarmu.Momom,gangster staré školy,nyní na odpočinku,musí ještě jednou naleštit kvéry a vyrazit do boje,nejen s policajty,ale i s mladšími kolegy,kvůli svému nejlepšímu příteli z mládí.Film obsahuje vše,co se od dobré francouzské gangsterky očekává-přiměřené přestřelky,charismatické hlavní hrdiny,napínavý příběh,pojmy jako čest,věrnost a přátelství až za hrob.Olivier Marchal každým svým filmem dokazuje,že svým gangsterům a polišům dokonale rozumí,jeho filmy nekončí většinou happy endem,ale o to více jsou blíže realitě.Těším se na další jeho film... (22.12.2012)

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)

Jediný, čím byl tenhle příběh pro mě zajímavej, tak byl způsob vyprávění... Defakto šlo o tři časový osy se stejnými postavami, což tomu dalo docela grády. Jinak bohužel nic moc. Jo a ještě ten konec, ale na to, že sem to viděl cca 3 dny zpět, tak už nevím skoro nic...Mám v plánu ještě jeden kousek tohodle rejži 2020 Drsný městot, ale asi s ním vyčkám, až nebude k zbití :o) (07.11.2020)

Dostal jsem chuť na nějakou tu gangsterku,tak jsem se rozhodl opět pro Francouze.Film je podle skutečných událostí,což mě vždy velmi potěší.Nejde už tady o takový střet mezi hlavní kladnou a zápornou postavou,jako tomu bylo v La French,nicméně je zde zachycena velmi dobře myšlenka,že jakmile jsi jednou byl gangsterem,tak jím zůstáváš nehledě na to,kolik ti je let.Hlavní postavy v čele s Lanvinem mi byly velmi sympatické.Chvilkami to bylo dost brutální.Ale to tak bývá ve filmech s mafiánskou tématikou.Hodnocení:80% (17.11.2015)

Tihle chlápci nikdy moc nemysleli na horkou vanu nebo životní pojištění. Užívali života po svém a nyní, o desítky let později, ač stále s nabitými bouchačkami v nočním stolku u postele, se snaží vrátit svým blízkým to, co už dávno vrátit nelze a užít si zaslouženého stáří. Zatímco takový Veřejný nepřítel č. 1 postrádal větší švih a tah na bránu, bývalý člen pařížského policejního sboru Olivier Marchal překvapil už výbornou Válkou policajtů, kvalitativní sešup se nekoná ani v případě téhle bandy charismatických lupičů. Ta záměrně působí unaveným dojmem, moc nemluví, přesto se dá z jejich tváří leccos vyčíst. Syrový snímek už sice nemá takový feeling jako jeho starší bráška, přesto za pozornost stojí!! (16.09.2012)