Ralph Rozbi-to

V první části těží Raubíř Ralf zejména z nekonečného potenciálu videoherního světa. Nostalgicky odkazuje na nezapomenutelné pákové videohry, uvádí na scénu jednotlivé postavičky a skvěle pracuje s tématy prolínání jednotlivých herních světů. Připomíná svým způsobem Toy Story, ve kterém by hračky byly nahrazeny videohrami. Vtipy jsou dokonale trefné, a děj úchvatně konstruovaný. Rich Moore tu opakovaně dokazuje, že dokáže nekonvenčně propojovat nesouvisející, ale již existující světy/postavy (viz Drawn Together). Trochu unaveněji příběh působí po přesunutí do cukrkandlového kraje. Ona barvitost reprezentovaná diametrálně odlišnými světy je nahrazena pouhou barvitostí vizuální. I ta je však svým způsobem nostalgická a sází na retro efektivitu. Navíc je sebeironickým pozadím pro celkové „zdětinštění“ děje. Raubíř se tak po celou dobu těží své základní myšlenky a i dějově připomíná prodlouženou verzi příběhu, který bývá součástí her. Jen těžko tak lze vyčítat ději, že je jednoduchý. Spíše si zaslouží pochválit, že ve své jednoduchosti není vůbec plytký. (18.04.2013)

Odkaz starých automatových hier, dnes veľmi populárneho retra, kam sa človek pohne a k tomu originálny skvele spracovaný námet. Tona odkazov (Pac-Man, Sonic, MGS, Call of Duty, Medal of Honor, Super Mario, Halo, arkádové závody...), kopa vizuálnych vtipov (rozličné animácie postáv a ich pohybu, easter-eggy...), skvelý humor a spleť výborne nakombinovaných dejových línií a námetov od záchrany sveta cez utužovanie vzťahov až po prijatie vlastnej identity. Na Oscara to možno nestačí, ale môj potlesk a poklonu si tvorcovia zaslúžia. (03.03.2013)

A pak se objevil Snakeův vykřičník a já věděla, že mě čeká něco mimořádného :-) Na závodní svět bych se soustředila o něco méně, ale jináč přede mě tvůrci hodili parádní poctu videohrám plnou evidentních i skrytých odkazů. Jen mi chybělo větší množství her a herních hrdinů, ač věřím, že takové licence by asi nestály málo. Jinak rozhodně nadprůměrný animák, jehož nejslabším článkem je pouze 3D: ** efekt, od kterého jsem vzhledem k videoherní zápletce čekala daleko víc a dostala jsem stejný prostorový průměr, jaký dnes nabízí kdejaký druhý animák, bez výraznějších efektů, ačkoli by se nabízely. 3D bídné, pokud jste jich už něco nakoukali, film každopádně parádní, pokud už jste za život něco nahráli. A to já jo. A ten vykřičník ♥ 90% (19.02.2013)

S prehľadom najlepší animák za rok 2012 (aj keď starý dedovia, ktorý udeľujú sošky majú zjavne iný názor). Animák s príbehom, ktorý nenudí a s animáciou, ktorá je skutočne nápaditá a pekná. Ralf je sympťák a rovnako tak aj ostatné postavičky, akcie sú teiž fajn, humor nechýba a Henry Jackman zložil Soundtrack, ktorý presne sedí a zároveň sa dobre počúva. Ralf ma skutočne dobrý námet a každý retro hráč, ktorý pozná (aspoň) Packmana bude milo prekvapený a obdarený. 89% - 4* (08.04.2013)

V jádru sympatický bručoun Ralf má krizi. Po tři dekády demoluje stále ten stejný dům, jeho prckovitý kolega Felix vše opraví a Ralfa shodí do bláta před zraky nešťastných nájemníků, kteří ho mají za vyvrhele. Vstupenkou na druhou stranu barikády má být pro Ralfa zlatá medaile. Hlavouni z Disney studia si uvědomili, že je potřeba experimentovat. Do hlavní role vsadili přerostlého smraďocha s rukama velikosti lopat a výbušnou povahou. A nabídli námět, který je nadmíru originální. Společenský vyvrhel se vydává do světa a divák zavzpomíná na kolotočářské maringotky a na kapsy zatěžkané desetikorunami. Ralf je totiž postavou z videohry. Její účastníci přes noc oddaně čekají, až se hrací automat rozsvítí a povolá je do další akce. Jakmile skončí, mají po šichtě, rozdají poslední rány a odejdou do hospody. V tom je Raubíř Ralf naprosto geniální. Právě jeho exkurze do ostatních videoher s touhou vydobýt si své místo na naprogramovaném slunci ale zamotá Ralfovým bývalým kolegům hlavu. Zbytek je docela standardní. Divákům tak nabízí i jasně položenou otázku, zda se může mainstreamový animovaný film ještě vůbec někam posunout? Nesmí zapomínat na dětského diváka, musí si na svou stranu přetahovat i toho dospělého, ale zároveň nemůže čekat, že se někdy přiblíží možnostem plnohodnotných hraných látek. Ocitá se tak v kruhu, přešlapuje na místě, tu a tam zaškobrtne, a hůř se mu vstává, protože nějaký závratný vzestup animáků už v následujících letech očekávat nelze. Naprogramovaný život Ralfa a ostatních postav nicméně na půldruhou hodinu solidně zabaví. Nabízí popkulturními odkazy, kombinaci orchestru s netradičním osmibitovým pípáním, má slušné tempo a umně střídá lokace. A to není úplně málo!! (18.04.2013)