Revenant Zmŕtvychvstanie

Tak se nám Leo doplazil až k sošce (a právě akademii věnoval i svůj poslední pohled)…ne, konkrétně jemu nic vytýkat nemůžu (ani Hardymu ne). Ale popořadě. Co se týče vizuálu/technické stránky, to jsem místy skoro slintal blahem. Stejně jako u úvodního přepadení. Neměl jsem větší problém ani s příběhem, délkou či „snovými“ scénami. To spíš s „detaily“ jako: „schování“ Hawka (Bridger oslepnul?), chyba s prohozením lahví, úsměvné zobrazení Francouzů, náboženský podtext (nejvíc to milosrdenství) a líčení Hugha čistého jak okvětí bílé lilie (např. férovka či „nečekaný“ příjezd rudochů těsně před možným „zkompromitováním“). Skutečný problém ovšem vidím jinde…Ehm, tuhý kořínek je pěkná věc, ale zas „vocamcaď pocamcaď“. Už u „medvídka“ mi skřípaly zuby. Ale s (místy až úsměvnou) Glassovou nesmrtelností jsem se pral celý film. Pak jde ta snaha o realistické pojetí (ač nejhůř jsem se paradoxně cítil u „mrkací“ scény) víceméně do kytek. Přitom stačilo netlačit tak moc na pilu…ve výsledku mi to tak bohužel vychází jen na lepší průměr. (13.07.2016)

Revenant: Zmŕtvychvstanie je film rozporov. Na jednej strane krásna divočina... ale nie je to zasa ani nič mega-úchvatné... ale tá veľkoleposť a maličkosť človeka oproti prírode tam každopádne je. Tvorcom sa podarilo nájsť miesta presvedčivo simulujúce mimoriadne nehostinnú a pochmúrnu americkú divočinu 19. storočia, v ktorej bolo možné naraziť skôr na (do) grizlyho, než na človeka. A to bol možno ešte ten lepší prípad, lebo ľudia sú väčšie svine, než divoké zvieratá. Na jednej strane sa herci veľmi snažia... ale nehrajú postavy, ktoré by boli nejako extra náročné (na čokoľvek). Ale veď sú to drsní lovci kožušín, tu naozaj žiadna veľká psychológia nemala čo hľadať (a tak tu ani nie je). Naopak, dokonca by som povedal, že na to, že ide „len“ o lovcov kožušín, sú postavy dobre vykreslené, vierohodné a realistické. Na jednej strane vydarené vedľajšie postavy (kapitán, samotársky Indián, Will Poulter)... ale majú príliš malý priestor a ich odchod z deja je nie vždy uspokojivý. Na jednej strane ten, kto tvrdí, že mimo začiatku a konca sa nič nedeje, klame. Sú v tom vražedné indiánske kmene, osamelí bojovníci, Francúzi, bizóny, vlky, splavovanie rieky (bez člna) a nečakaný pád z útesu. Na jednej strane veľa snových a halucinogénnych výjavov... avšak nemôžem povedať, že by ma otravovali alebo že by v príbehu nemali miesto. Naopak, posúvajú ho dopredu a vcelku šikovne (a bez slov) vysvetľujú v deji nepovedané/zamlčané informácie. Na jednej strane dosť drsné... ale drsnosť nie je samoúčelná. A takto by sme mohli pokračovať. Proste, ako vravím - film rozporov. (02.02.2017)

Stopadesátiminutový art, který opravdové fyzické dobrodružství nabídne jen ve dvou soubojích. Na filmu, kde většinu stopáže myslíte na mrznoucí štáb z druhé strany kamery, je evidentně něco špatně. Dlouho jsem neviděl něco tak „chtěného“. Už tu vytouženou sošku předejte a tohle nechte zapadnout jako technicky poctivou a zatraceně náročnou filmařinu, která snad ve finále ani nemohla nikoho zajímat. PS: Hardy přehrává DiCapria o mrtvého medvěda a půlku koně. (03.01.2016)

"Můžu tě udusit, jestli chceš." Stačí mrknout a je to. No tak sranda to tedy nebyla, ale ani Iñárrituovo tradiční ždímání emocí na mě nikdy moc neplatilo. Takže jsem jen sledoval, kterak je pobyt v přírodě prospěšnej zdraví. V podstatě mrtvý individuum, schopný pouze čekat na odpojení od neexistujících přístrojů, se při pobytu na čerstvým vzduchu najednou rozplazilo, rozplavalo, rozpajdalo a najednou i rozběhalo a to je zázrak. Aleluja, velebte Pána. Anebo scénáristu, který vášnivě popustil uzdu svý fantazii. Takže to vlastně byla sranda, protože Bůh prej je veverka, spaní ve vyvrhnutým koni je vrcholem luxusu a při plavání v ledový řece huňatá kožešina zahřeje. Mě to tedy nakonec bavilo o něco víc, než jsem po vyslovení jména "velkého" režiséra očekával, ale těch dlouhejch obrazových důkazů krásy americký přírody jsem viděl o dost víc, než bych potřeboval. (26.05.2016)

Tak intenzivně destruktivní, až jsem se na samém konci cítil jako sám Glass. Tedy dolámaný, rozdrásaný, na padrť, dřeň, kost. Jenže na rozdíl od něj bych to já vzdal prakticky okamžitě a jen čekal na smrt. On se ve strhujícím Leonardově podání plazí, belhá a všelijak chroptivě snaží dokráčet nejdivočejším západem za svým archetypálním cílem, až mi i zimní vítr cestou z kina přišel jako ten nejpříjemnější jarní vánek. Miluju klasické pojetí westernu, ale takovéhle převracení tradic vzhůru nohama potřebuje jednou za čas každý žánr. Tím spíš, když jsou klíčové výjevy (medvědice, řeka, bizoni) ikonickými obrazy už při své premiéře. Famózní velkofilm a nejintimnější znovuzrození v jednom. (14.01.2016)