Revenant Zmŕtvychvstanie

The Revenant je typ filmu, počas ktorého sa viem ponoriť do kože hlavnej postavy, a cítiť sa ako šesťročný chlapec, ktorý číta svoju prvú dobrodružnú knihu. The Revenant je síce scenáristicky obmedzeným filmom kôli knihe Michaela Punkeho, hlavne, čo sa nadmierneho výskytu náhod týka, ale samotné naturalistické spracovanie materiálu režisérom z neho robí plnokrvný dospelácky epos o pomste, aký sme tu už dávno nemali. Keby sa bol film netočil podľa knihy, a bol by ňou len inšpirovaný, mohlo to dopadnúť s dynamikou deja v druhej pôlke filmu ešte lepšie. Je to ale len parciálna výčitka, pretože hlavnou doménou filmu neni ani tak príbeh, ako herecké výkony, kamera a režíjne spracovanie. I. Na Iñárritua si môže nadávať kto chce čo chce, ale behom dvoch rokov mať dve také špičkové a žánrovo tak neskutočne odlišné filmy je jednoducho genialita hraničiaca s nolanovskými výškami - samozrejme každný vo svojom duchu. II. Lubezki predviedol svoj um už v pre mňa revolučnom Birdmanovi - opať používa glidecamovo/ramenový záber evokujúci neustále sa obzerajúcu tretiu osobu, akurát tentokrát v ešte akčnejšiom prostredí. K totálnemu vrcholu záberov patrý úvodná akčná scéna, ktorá demonštruje majstrovstvo Iñárritua v schopnosti uchopiť dramatickú scénu ako jeden celok ala divadlo. III. Herci sú tentokrát jednoznačne najsilnejším článkom celku. Gleeson potvrdil svoje kvality už v kontroverznom Black Mirror či novátorskom Ex Machina, a tu len svojú prvotriednosť potvrdzuje. Tom Hardy kúzli daľší neskutočný charakter obohatený jedinečnou karikatúrov prvoplánového zloducha, kde pracuje jak s rečou, držením tela, ale opäť aj so svojím hlasom. DiCaprio - čo dodať. Veľa ľudí hovorí, že je celý projekt vypočítavým počinom pre to, aby Leo konečne doniesol domov sošku. Je úplne jedno či sa tak stane/stalo, pretože pre mňa, a viem, že i pre mnohých iných, je bezkonkurenčne číslom jedna. Ps: Umenie sa ajtak nedá objektívne hodnotiť... :) 100% (11.01.2016)

"Můžu tě udusit, jestli chceš." Stačí mrknout a je to. No tak sranda to tedy nebyla, ale ani Iñárrituovo tradiční ždímání emocí na mě nikdy moc neplatilo. Takže jsem jen sledoval, kterak je pobyt v přírodě prospěšnej zdraví. V podstatě mrtvý individuum, schopný pouze čekat na odpojení od neexistujících přístrojů, se při pobytu na čerstvým vzduchu najednou rozplazilo, rozplavalo, rozpajdalo a najednou i rozběhalo a to je zázrak. Aleluja, velebte Pána. Anebo scénáristu, který vášnivě popustil uzdu svý fantazii. Takže to vlastně byla sranda, protože Bůh prej je veverka, spaní ve vyvrhnutým koni je vrcholem luxusu a při plavání v ledový řece huňatá kožešina zahřeje. Mě to tedy nakonec bavilo o něco víc, než jsem po vyslovení jména "velkého" režiséra očekával, ale těch dlouhejch obrazových důkazů krásy americký přírody jsem viděl o dost víc, než bych potřeboval. (26.05.2016)

A Oscara získává... Tom Hardy? Vůbec bych se tomu nedivil, Šílený Max totiž pod Leem pravidelně podtrhává koberec a nejvíc se těšíte na jeho scény. Proč? Protože jde o pragmatického parchanta, kterému člověk skoro fandí navzdory tomu, že by vlastně neměl. Ale co naplat. Na druhé straně holt stojí prachbídně vykreslený stopař, který se desítky a desítky minut potlouká divočinou, jen abyste mohli obdivovat krásné scenérie. Ty se Iñárrituovi samozřejmě povedly a navrch se může pochlubit famózní úvodní akcí. Tím to ale bohužel končí, zbytek je totiž jen natahovaná přehlídka syrové filmařiny, jíž zoufale chybí šikovnější uchopení. Ano, všechno to natočit muselo být totální peklo. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Misie je ale většina té píle nepříjemně promarněná. (6/10) (06.01.2016)

Čekal jsem něco na styl Černého roucha v kombinaci s McCarthyho Krvavým poledníkem a svým způsobem jsem to i dostal. Škoda že včetně častých, nadbytečných a především nechtěně hloupých jakože mysticky symbolických vsuvek. Držet se to čistě v oné rovině "nehostinná divočina, pragmatičtí drsní trappeři, indiáni na válečné stezce, přežití, nekonečné zasněžené dálavy, skučící vichry, p-o-m-a-l-é tempo", tak by to bylo ještě lepší. Jakkoli to nepochybně má pár slabých či zbytečných pasáží, tak když už je to dobré (což platí o většině stopáže), tak je to sakra že dobré. Z velké části díky syrové atmosféře, uchrčenému výkonu hlínu žeroucího Lea, fantasticky (jakkoli tradičně) pod vousiska si mručícího Hardyho i toho Gleesona, který tam až nečekaně sedl. A nelze nezmínit kameru; na plátnech nic tak "zarámování hodného" nebylo k vidění od Až na krev. Celkově tedy jednoznačně spokojenost, byť s nemalými výhradami. (13.01.2016)

Takovýchto realisticky špinavých, výpravně neučesaných filmů, které působí, jako by se filmaři skutečně vrátili o těch 200 let nazpátek, mnoho nevzniká a pár let dozadu si vlastně nevybavuji ani jeden. Syrová akce, kde úplně cítíte tu krev a bolest, fyzicky kontaktní souboje, brané jedním dlouhým záběrem a do toho nádherné obrazové kompozice dechberoucí přírody. A všude sníh a bláto a špinaví herci, kdy si říkáte, že své si musel užít i filmařský štáb okolo. Jednoduchý příběh vůbec není na škodu, protože jde aspoň na dřeň filmových postav, jejich fyzického a duševního strádání. Úplný protiklad manýristického, do sebe zahleděného Birdmana, kde mě osudy postav vůbec nezajímaly. Společně se ´Sicariem´ nejlepší film roku 2015. (02.01.2016)