Rivali

Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino] (24.09.2013)

Řekněme si to na rovinu - řada věcí v Rivalech ukazovaných byla ve skutečnosti víc než jen trochu jinak. Ale Howard má prostě cit pro filmovost, a vzhledem k tomu, jak skvěle sledovatelný film o tom, jak vypadala a fungovala zábavní show jménem Formule 1 v sedmdesátých letech, dal dohromady, mu nejde to přizpůsobování faktů za účelem zvýšení přitažlivosti výsledného produktu neodpustit. To nejdůležitější - specifické šílenství, které žene jezdce vpřed, a také dva naprosto odlišné přístupy k závodění - je tu zachyceno naprosto dokonale. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají Brühl a Hemsworth, ale to hlavní jsou naprosto dokonalé záběry z průběhu Velkých Cen - a ty mají na svědomí kameraman Anthony Dod Mantle a jeho režisér Ron Howard. Filmové řemeslo at its finest a nějaké ty zatajené dechy, vykulené oči a husí kůže k tomu. Takže 90%. Ale že by to byla filmová událost desetiletí, nebo nedej bože jeden z nejlepších filmů historie? To promiňte, ale nee. (31.07.2014)

Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet. (20.04.2014)

Howardovsky perfektné remeslo, navyše s dušou a peknými myšlienkami. Rejža potvrdzuje, že umí ako s technikou, tak s ľuďmi. Nepreplácané závodmi, sústrediace sa na postavy. Ústredná dvojka su diametrálne odlišní, ale rovnako rešpektuhodní blázni. Obaja stelesňujú archetypy obľúbených filmových hrdinov súčasnosti – divoch, pařan a žoviálny zvodca versus rozvážny, introvertný a cieľavedomý intelektuál. To, čo ich spája je adrenalín a túžba po víťazstve. A tiež zvláštna forma priateľstva. Súperia, a súčasne sa jeden druhým inšpirujú. Vďaka Howardovej réžii si s pôžitkom vychutnávate každú ich scénu, či už sólo alebo spoločnú. Scenár vraj obsahuje faktické chyby a v stopáži mi chýbal prvý závod, kedy Hunt pocítil v Laudovi ohrozenie. Ale to sú odpustiteľné vady na kráse vydarenej vzťahovky s pachuťou spálených gúm, ktorá sa proste nemože nepáčiť. Daniel Bruhl tu podáva jeden z najlepších hereckých výkonov roku. (16.09.2013)

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)