The Words

Osobně jsem zcela spokojen a potěšen. Že se dá ještě najít film, který jde do nitra člověka, do schopnosti být odpovědný za své jednání, být schopen žít sám se sebou. Krásná je scéna ve skleníku, kde nedostane Rory žádné rozhřešení, žádné odpuštění, pouze konečně pochopí, co znamená převzít něčí bolest. (29.09.2012)

[imdb: 6.8/10] | me: Máme tu zaujímavý príbeh, ktorý od začiatku nasvedčuje tomu, že sa niečo udeje ... a celý čas nás na to pripravuje (a veľmi slušne). Keď sa však už stane to, čo prepojí jednotlivé dejové línie v celok, film spomalí a sústredí sa po zvyšok svojho diania na rozpitvávanie následkov konania postáv v troch súbežných dejových rovinách. Nič viac. Nevravím, že spôsob akým sú prezentované jednotlivé životné osudy je nezaujímavý, ide skôr o to, že nič viac sa už z globálneho hľadiska neudeje ... Je to proste skôr sonda do viacerých (reálnych i imaginárnych) životov, ktorá sa sústreďuje viac na následky jednotlivých činov, morálku a rozhodnutia než na celkovú hĺbku deja. [3.5 *] Another part of being a man, no matter how painful it might be, is accepting your own limitations. (05.02.2013)

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

V posledních minutách se tempo snímku opovážlivě zpomaluje, chvílemi jsem dokonce byl i v rozpacích - zajímalo by mne, kolikrát se závěr samotný přepisoval. Jinak jsou The Words zdařilým důkazem toho, že slova se dají s noblesou přenést na plátna kin i bez toho, aniž by diváci v sále slyšeli šustit papír. (21.09.2012)