Kura na slivkách

Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. (30.11.2012)

Hned od začátku víte jak to skončí, dramatická linka je zpřeházená a nefunguje, rádoby vtipné podání to nezachraňuje. CHtěl jsem z kina hodněkrát odejít, protože mě to prostě nebavilo, nenapínalo, emočně nechytalo s postavami se mi nechtělo sžít. Kdyby, alespoň ghlavní hrdina uměl hrát mistrovsky na housle! Ale ani to se nekonalo a žádný koncert z kterého by se dostavila husí kůže se nekonal. To se dostaví, když si pustím na youtube tu moderní houslitsku, která ve sněhu a na ledu, skáče metr do výšky točí se tancuje a přitom všem hraje úžasně na housle a to je panečku něco! Ne tendle divný týpek, který párkrát zavrzá. A když to je film o houslích, tak by měl hrát mocně. Největší radost jsme měl z Jamel Debbouze, který je tam nějméně a hraje nejlépe a bez něj bych asi vážně odešel. (13.12.2012)

Obrazovo veľmi pôsobivé, príbehovo slabšie, nazabralo ani rozprávanie napreskáčku. Slabý film to ale nie je, tri hviezdy si zaslúži, a keby som sa vopred naladil na správnu vlnu, snáď by to boli aj silné tri, možno inokedy o pár rokov. Jedlo môže byť kľúčom k mužskému srdcu, ale aj nemusí, a láska sa objaví niekde inde. Prečo ho ale na konci zaprela, mi zostane záhadou. Násir-Ali bol taká Amélia z Montmartru v mužskej podobe a viac melancholickej. –––– Niet návratu. Keď sa odchádza, je to navždy. (23.10.2015)

Koukám, že až mezi íránské emigranty na francouzském území pronikla sláva filmu Wese Andersona Taková zvláštní rodinka (2001), aby se tento filmový skvost stal více než inspirací k tomuto plagiátu. Satrapiové nelze upřít mimořádnou vizuální nápaditost. Anderson si rád pohrávà s pestrými barvami, ona se uchyluje ke hře světel a stínů, ve výsledku téměř evokujících černobílou kameru. Vizuálně mistrné dîlo však nemůže zakrýt obrovský nedostatek, čili svoji nepůvodnost. Dokonce i ta legenda o smrti, která dohnala kupce, je notoricky známá. Andersonův původní snímek je mnohem vtipnější, všechny odbočky k vedlejším postavám jsou mnohem vymazlenější a z každého zàběru čiší hravost. Neznám komiks z roku 2008, tskže nevím, zda alespoň tam nepřiznala Satrapiová autorství minimálně námětu Andersonovi, ale film se snaží tvářit, že se jedná o původní dílo. No nejedná. Za velice povedený vizuál jednu hvězdičku dám. V případě přiznání, že se jedná o remake Andersonova původního filmu, by to bylo i na slabší tři, v konkurenci s Andersonem tahle kopie ale prostě nemůže obstát. (02.01.2020)

Musím ocenit skvělý a originální nápad. Vlastně hned od začátku mě film okamžitě vtáhl do svého světa a vyprávěl mi svůj život. Život je to smutný, místy ale veselý. Mathieu Amalric už mě několikrát překvapil, ale mám takové tušení, že po shlédnutí tohoto filmu jsem si ho umístil do své soukromé francouzské síně slávy. Jeho role byla naprosto úžasná, fantastická, zábavná a hlavně...zajímavá. Stejně tak jako celý film. Samotný závěr mi pro změnu představil největší svinstvo života jako takového. Stačí moment, sekunda, setina...a celý svět se otočí o třista šedesát stupňů. Krásný film, možná trošku náročný, ale svým krásným a přirozeně lidským vyprávěním zapamatování hodný. (05.07.2013)