Deň nezávislosti: Nový útok

Nostalgie vrací úder! Vše, co jste na starém Dnu nezávislosti měli rádi, tady je a navíc je tu dost pomrkávání k některým scénám z původního filmu. Někdy je to až moc, ale všechno tlačí mimozemská invaze dopředu, přímo k jádru všeho. Emmerich hraje na notu nostalgie natolik, že si člověk ani neuvědomí, že film ani nenabízí moc navíc oproti trailerům (osobně mi nepřijde ani tolik akční, jak se tu mluví, možná i ta samotná destrukce je už skoro nezábavná...). Film navíc pracuje nejen s hlavní dějovou linií, ale opět s několika dalšími, které směřují k jednomu bodu a jsou chvílemi spíše vata se starými herci, než smysluplný obsah (např. Julius Levinson, děti v autě, všichni znaj všechny, ...). I přes hromadu náhod, kterou provází film, přes všechny ty taktické nesmysly, které film z pohledu boje přináší, obsahuje hromadu skvělých scén a nápadů, jako je třeba africká část příběhu (až gerilová válka s mimozemšťany) nebo rozebírání zbytků lodí v dálce. Nečekal jsem však, že zrovna z příběhu Dnu nezávislosti budou tvůrci chtít budovat další filmový vesmír, tenhle rozmach je podle mě až přehnaný z toho "nic", co filmy obsahují. Jsem zvědav, zda se tu za (dřív jak) 20 let opět sejdeme, aby jsme si užili další obranu amerických principů:)). Za mě dobrý vzpomínka na filmy, na které už dnes není místo. PS: kdo viděl Oblivion, se musel několikrát potutelně smát nad designem "další rasy":) (22.06.2016)

O dvacet let starší, pořád stejný a ... utahaný, bez překvapení a Davida Arnolda (i když se ho Kloser a Wanker snaží dost diletantsky napodobit). U prvního ID4 funguje nostalgie, teď by jeden možná hodnocení snížil, ale tehdy byli zkrátka Emmerich a Devlin mladší a celý ten popkulturní sci-fi mix jim šel zkrátka slepit lépe. Trojku netřeba. 50%. (19.07.2016)

Prvý Deň nezávislosti je film môjho detstva. Úprimne ma vydesilo uvedomenie si, že je to už 20 rokov, čo som na ňom bol v kine. Dvojka ma nenaštvala, neurazila, ale ani nijako enormne nezabavila. Občas dokáže prekvapiť (finále) a vyvolať dobrácky úsmev na perách. Ale inak je to dosť často dosť veľká nuda. Teší ma, že sa vrátili skoro všetky preživšie postavy z prvej časti (vrátane Roberta Loggiu!), ale okrem Jeffa Goldbluma a (bradatého - akonáhle sa oholí, už to nie je ono) Billa Pullmana je to návrat za každú cenu (fakt som jediný, kto žil dve desaťročia v presvedčení, že Dr. Okun zomrel?). Koniec naznačuje vcelku zaujímavé "veci budúce", ku ktorým ale (vzhľadom na nedostatočný komerčný úspech dvojky) zrejme nikdy nedôjde. Celkom ma potešil zaujímavý prístup k scenáru, že postavy od konca jednotky automaticky počítali s tým, že mimozemšťania sa raz vrátia a tak sa na to pokúsili pripraviť napr. výrobou špeciálnych zbraní. Ale možno i kvôli tomu to už nie je ono. Na jednotke ma bavila tá (kvázi)realističnosť, že na ničnetušiace ľudstvo nečakane zaútočila technologicky nadradená mimozemská civilizácia. V dvojke sa z toho stávajú pomaly až Hviezdne vojny. (29.11.2016)

StarWars, Hvězdná pěchota, Propast, Vetřelci, Predátor, Armagedon a další a další filmy se spojily v Emmerichově spektáklu, který je jakýmsi remakem prvního dílu. A mně to rozhodně nevadí! Jen ať si tu fňukají ti, co chtěli neokoukanou intelektuální zábavu! Přesně jsem věděl, na co jdu, a to jsem také dostal. Gigerovský svět šmejdů z vesmíru, pukající mrakodrapy, parádní střílečky a sentimentální scénky podle Pilcherové. Naprosto debilní dialogy prostřídavají bezva vtipné hlášky. V tom filmu je prostě všechno. Skvělá oddechovka pro letní kino není určena zapšklým morousům. Snad jen ty triky byly poněkud nevyvážené, ale to bych svedl na mizerné 3D... (25.06.2016)

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)