Deň nezávislosti: Nový útok

Jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky vcelku dobré. Ovšem jen jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky. Udělat k tomu hačačá nebo hajají, pustit na plazmě větší, než velké, aby vynikly všechny ty pičitčové triky a Goldblumovy tiky, odšpuntovat ludmilu a sežvejknout nějaké pryngls. To ano. Vše však s mozkovnou vyhozenou na neutrál. Protože jak by u toho jeden začal přemýšlet, tak by se dosti podivil. (31.08.2016)

Úsmev od ucha k uchu. Chýba tomu niečo dychvyrážajúce a je pravda, že ten film zaspal dobu. Ale inak je to fakt roztomilé. Oldschool blockbuster, ktorý po prvej "príbehovej" polhodinke šlapne na plyn a už nezastaví. Je to úplne debilné, veľmi zábavné a hrozne príjemne retro. Na frflanie nad zlými postavami, slabou hudbou a občas nie úplne super trikovou stránkou som vôbec nemal chuť a Emmerichovi som to zožral aj s navijákom. Aj keď je pravda, že citeľne tomu filmu chýba silnejšie bijúce srdiečko, aké mal podobne postavený vynikajúci White house down. Navyše jednotka sa mi páčila ale nikdy som ju nejako zvlášť nezbožňoval, takže som si to dokázal užiť a nemal som pocit žiadneho pošlapávania legendy. Dúfam, že sa trojky dočkáme už čoskoro. 8/10 (02.07.2016)

Celý druhý Den nezávislosti na mě působil trošku odflákle. První hodina je vyloženě nudná a navíc extrémně uspěchaná, takže se v ní stane spousta věcí a představí hromada nových postav, ale ty věci nejsou moc důležité nebo efektně provedené a ti hrdinové vás budou zajímat míň než krajské volby v Namibii. Je fajn po letech vidět v akci Pullmana nebo Goldbluma, že by však jejich přítomnost dělala z druhého Dne nezávislosti lepší film, se říct nedá. Pokud si tvůrci mysleli, že tleskat nadšením z toho, že po letech vidíme hrdinného prezidenta a sympatického nerda, který zachránil svět, tak se přepočítali. Den nezávislosti fakt není o postavách, takže nemá moc smysl hodinu se kolem nich točit. Je to nuda. V druhé části sice nastoupí akce, ale upřímně Emmerich už dovedl natočit zajímavější věci a tahání čínského velkoměsta, které pak padá na Londýn, už v blockbusterovském vesmíru koule netrhá. Tohle i vzdušné bitvy a finále na zemi jsou fajn, ale nic z toho není natolik zajímavé, aby to pomohlo z filmu dostat se ze škatulky „celkem OK letní sci-fi výplach“. Na rozdíl od prvního dílu tady zoufale chybí nadhled, fungující patos a především ti jednorozměrní, ale stále sympatičtí hrdinové, kterým byste drželi palce. Tady buď kecají anonymní postavy, nebo se to celkem efektně avšak nijak extrovně řeže. V kině to neublíží, ale marně hledám důvod jít na to podruhé. (15.05.2017)

U minulého Dne nezávislosti (toho z roku 1996) jsem psal, že je to klasický cinemák ke krabici popcornu a kýblu coly. Tenhle jeho mladší brácha je na vlas stejný případ. Jenže po chvilce zjistíte, že to máslo na popcornu je krapet žluklé a z té coly již vyprchaly všechny bublinky... Ta chuť tam jakž takž najdete, ale není to vůbec dobré. Dvojka prakticky zcela recykluje jedničku, podařilo se dokonce po dvaceti letech sehnat i pár původních herců doposud žijících. Emzáci zase letí vytěžit Zemi a tak je třeba se jim opět celosvětově postavit na odpor. Všímám si jak moc se amerických filmech objevuje Čína... Marťan, předchozí Den nezávislosti a teď je tu opět sličná pilotka (a to vlastně ani nemluvím o našem Kosmu! :-). Jo Zeman by měl radost, bratrství s rudou Čínou prostě jede. Staré piloty nahradily mladě kočičky a mladí býčkové, vše je samozřejmě řádně rasově vyváženo. Emzácká loď vstoupila do naší atmosféry a tak nic nebrání zahájit vituální orgie ať mrakodrapy a auta v ulicích létají jak emzácké stíhačky! Jenže. Vizuál je sice poplatný dnešním možnostem, ale o to více nebaví. Není tu nic co bychom neviděli v dalších X filmech od Transformerů počínaje po všechny ty katastrofické filmy konče. Je to prostě nuda. Navíc místy dokonce trapná nuda.Hlášky jsou klišé na klišé a když je někdo v nouzi můžete si být jisti, že se po nutné chvilce (při které může být napjaté snad jen sedmileté děcko) náhle s hláškou objeví nějaký zachránce... Nebaví už ani Goldblumovi vyvalené udivené oči pokaždé když kouká na oblohu... Prostě to nebavilo a nejen to. Bylo to blbé. Jestli emzáci přiletí ještě jednou, nebo dokonce my k nim, nevím jestli budu mít chuť ještě ty chrabré pozešťany sledovat. Dávám za dvě bílé kuličky a neskrývám zklamání. * * (30.12.2016)

Totální tvůrčí zoufalství a skok o tři třídy dolů. Emmerich jakoby úplně zapomněl díky jakým trademarkům a režisérksým postupům vystoupal v roce 1996 na vrchol pomyslného blockbusterového žebříčku. Jeho ID4 byl vtipný, dynamický, emocionální a místy i velmi mrazivý film. Především byl ale obrovsky zábavný, se zajímavými postavami kterým jste fandili ač (či možná právě proto) byly velmi rozličné. O 20 let později ale máme nový útok, který je koukatelný jen díky formální/trikové evoluci. Protože o scénáři nemůže být řeč, noví hlavní hrdinové jsou nezajímaví a nudní a ti staří tam jsou málo času a nebo se s nimi zachází trestuhodně špatně. Dalo by se říct, že až na Goldbluma je režisér nenechal zestárnout s grácií a noblesou, kterou by potřebovali a zároveň by byli skvělými tahouny pro mladé hladové krky, kterým je mimochodem v průměru asi tak 15 let a pilotují stíhačky, létají na měsíc a bez mrknutí oka se obětují pro lidstvo. Nadsázka je fajn, ale tady to mnohdy bylo myšleno až příliš vážně. Ten mix byl zkrátka namíchán od začátku špatně. Nelze neodpustit ani okaté kopírování Aliens a Koule. Opravdu obří zklamání intergalaktických rozměrů a s nostalgií vzpomínám na dokonale vymazlenou a charizmatickou jedničku. (25.06.2016)