Captain America: Zimný vojak

Kdo by to byl řekl, že bude stačit pár roků, abych docela zásadním způsobem přehodnotila svůj pohled na takovýhle film. Soundtrack mi hraje do sluchátek prakticky nonstop, protože nic nepotěší při ranním výběhu tolik jako ty infarktové vřískající trumpety, nebo co to je, co hrají, kdykoliv Bucky skočí z nějakého povrchu a dělá reklamu na L'Oréal pro temnou stranu síly. Pořád je tam tedy milion věcí, co bych viděla jinak nebo nejraději neviděla vůbec, ale aspoň že rány pěstí dělají v obličeji modřiny. (25.11.2014)

Film dvou rozdílných polovin. V té první se Marvel vydává ze své obvyklé nic proti ničemu barevné sázky na rodinnou jistotu do jím doposud neprobádaných vod vážněji pojatých komiksáren à la ty ze stáje DC. A světe div se, jde to Kapitánovi až nečekaně k duhu; již jen ta osobní fyzická devadesátková akce je přesně tím, co marvelovky potřebovali jako sůl. Vše však bere za své od bunkru v New Jersey, kdy se to rázem mění v promenádu jedné natuplé deus ex machiny za druhou. Což by nutně nemuselo až tak vadit ve standardní omalovánkové "ha ha ha" marvelovce, ale tady to působí vyloženě nepatřičně. Když se k tomu přidá neúměrná a neopodstatněná délka, nevyužitý potenciál některých postav a s ohledem na veškerou předchozí kontaktní akci stylem naprosto nesednoucí tuctové CGI střihfestové finále tak... Tak je z toho sice dobrá marvelovka (a jedna z dosud třech vůbec nejlepších), ale nic víc. A to ta sympatická první polovina slibovala právě "to víc" ve stylu, na který od Marvelu čekám již od prvního Iron Mana. (02.04.2014)

Mám radost z toho, že se o židovsko-bankovní Hydře natočil film a ukázal tak světu, kam spěje naše civilizace. Na druhou stranu jsem tradičně smutný z toho, že jakákoli zmínka o NWO již nyní bude zlehčená tím, že to říkali ve filmu nevalné historické věrnosti. Ať tak či onak, tak mne tedy druhý emerický kapitán pobavil dostatečně. Víkem od popelnice se oháněl naprosto světově a tak zbývá jen doufat, že příště vezme do ruky celou popelnici a snít o tom, že Hydra dostane po palici rovnou kontejnerem. To bych si snad takovou bublinovou omalovánku i přečetl, což jsem neučinil od raných dob Myšpulína s Fifinkou. (26.09.2014)

Jedničku jsem neviděl, nepřesvědčily mě trailery ani (ne, že bych na to úplně sázel) modrá čísla tady. A hlavně žánr, který nepatří k mým oblíbeným. Dvojku jsem zkusil a světe, div se, bylo to s pořádným překvapením. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel a jeho výplodů mi tenhle ze služebně vůbec nejstarších amerických superhrdinů hodně zvedl náladu. Druhý výlet chlapíka s krystalicky čistými morálními hodnotami je tak trochu jiná liga. Zase tu máme menší i větší zlo, zase chce někdo urvat něco pořádného pro sebe. Klasika. I když mile opepřená o špionážní hrátky s paranoidním nádechem. Co ale potěší nejvíc, je rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta je náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Vše je intenzivní, dokonce některé přestřelky připomenou pro mnohé nedostižného Michaela Manna. A nevadí ani ten divný bojový štít – sorry, fandové. Ono obecně to má tenhle skautík s ohledem na další marvelovské hrdiny náročné – jeho kolegové jsou efektnější a pro dnešní mladé diváctvo rozhodně víc cool (třeba šovinistický narcis Tony Stark). Potěší ovšem, že se do popředí velmi sympaticky dere příběh a jeho postavy. A netlačí se v jejich případě za každou cenu na pilu, takže Nataša a Rogers mají přirozený vývoj, kdy je nadržené nikdo necpe na toalety. Ale ať jen nechválím, mrzí mě, že poctivá akce nevydržela do konce, kdy otočíme o sto osmdesát stupňů a sledujeme typicky comicsově destruktivní akci, ve které navíc otravuje létající Falcon. Škoda. Ale dokážu to odpustit. Možná i proto, že pouze pro tržby namlsaní hlavouni šli tentokrát do risku a 170 milionů dolarů vložili do poměrně nezkušených rukou. A to jsem měl po prvních pár minutách na jazyku něco ve stylu „moje milá Scarlett Johansson, vzpomeň si na roky minulé a začni zase točit hutná dramata“. Beru zpátky, ve třetím dobrodružství Kapitána Ameriky ti to odpustím. Snad nebudu litovat. (11.08.2014)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)