Noe

New age biblická pohádka: Ekolog a vegetarián Noe, mající čas od času vizionářské sny, postaví z popudu jednoho z nich cosi jako dřevěnou zaoceánskou loď, v níž hibernuje množství zvířat, které mu však jeden černý pasažér potají užírá. Jíst maso je ovšem špatné. Zabíjet lidi je naopak starozákonně dobré. Proto ho chce Noe zabít, předhoní ho však jeho syn. Pak už se to začíná zamotávat. Z Noa je najednou Abraham, úplně jiná biblická postava. Navíc pije. A taky jsou tam obři. Kamenožrouti. Trochu Nekonečný příběh, ale obráceně. Darrenu Aronofskymu někdo zjevně vypláchl mozek... (09.10.2014)

Dogmatickosť biblických námetov je v mnohých filmoch zásadným problémom. Benevolentní divák pochopí potrebu zhollywoodštenia scenára, ortodoxný pôjde na spoveď a bude prosiť pred Pánom o milosť pre Aronofskeho. Pokiaľ ale nie ste z tých, ktorí budú každú scénu porovnávať s otvorenou bibliou a ak sa nebudú zhodovať jeden, či dva fakty, tak nad týmto filmom budete behať s krucifixom; alebo tí, ktorí v každom filme s biblickou postavou vidia len kresťanskú propagandu, tak sa dočkáte príjemného prekvapenia. Fakt, že jeden z najväčších príbehom sa dostál na plátna kín po tak dlhej dobe značí veľa. Natočiť film o postavení jednej lode s tisíckami zverstva, to chce poriadny scenár, v opačnom prípade môžu byť režisér a herci akýkoľvek borci, ale dopadlo by to ešte väčšou katastrofou akou bola samotná biblická potopa. Trošku som sa zľakol Aronofského voľby a hneď som si dal do súvislosti možnosť uchopenia myšlienky po vzore The Fountain. Darren ale ukázal, že vie zmanažovať aj blockbusterovský rozpočet a prispôsobiť svoj svojský štýl režisérskeho prejavu aj pre širšie publikum. Samozrejme nechal priestor typicky artovým myšlienkam a víziám, ktoré boli pre tento typ príbehu ako stvorené, načerpal trošku inšpirácie z fantasy žánru a prekvapenie je na svete. Stačí nemať predsudky. 80%. (29.10.2014)

Co jsem to sledoval? Metaforickou cestu nadrženého Logana Lermana do kalhotek Emmy Watson? Vymknuté halucinace z houbiček starého Metuzaléma? Místy je to svou stupiditou až zábavné (Rusell Crowe se dívá... dívá... dívá se tvrdě!) a mě jen mrzí, že jsem sebou neměl láhev vodky. Aronofského tvůrčí prohra. Nechce se mi to rozebírat s vážnou tváří, ačkoliv tenhle film si vyloženě říká o rozbor scénu po scéně s vyjmenováváním věcí, které mi přijdou trapné, hloupé, nesmyslné, nebo se kterými zkrátka myšlenkově nesouhlasím. Chci se tomu ale jenom smát. 1 a 1/2 (26.03.2014)

Tolkienovec ve mně se diví, kde se při zatopení Železného pasu flákali hobiti. Věřící ve mně kypí pohoršením nad neúctou k slovu božímu a nevěřící ve mně jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím jakože hrozně aktuálním „miluj(e)me Gaiu" poselstvím... Každopádně je to své a je to v nejlepším slova smyslu zajímavé; jakkoli nesourodé a tak trochu (hodně) splácané páté přes deváté. Dvě třetiny jde o postapo veganskou verzi Pána prstenů: Dvě věže, která nebezpečně často balancuje na hraně nechtěné směšnosti a nepřepadne přes ní především díky charismatu Russella Crowea. V závěrečné třetině je to však z rázu na ráz hutný existenciální komorní psychothriller s klasickými (jakkoli předloze nevěrnými) starozákonními dilematy. A je to naprosto výtečné. Jen to nevykazuje žádnou spojitost s předcházející katastrofickou epickou fantasy. (27.03.2014)

Změť jakéhosi filozofična, zabalená v atraktivním, vizuálně vybroušeném hávu. Obrazově plné grácie a fenomenálních triků, akce tvrdá a kontaktní (skvělý Libatique), spousta zajímavých scén jak obrazovou estetikou, tak silou emocí. Celkově ale prapodivně uchopený biblický příběh, který střídá čistokrevou epičnost (panorama, hudba, bitvy) s ponurou melodramou (loď, vztahy, sociální problémy). Zvlášť to funguje ok, s prolnutím už je to horší. Navíc Aronofsky je i tentokrát v některých scénách příliš psychedelic a nechává se zbytečně unést svojí vlastní fantazií, která mne ve všech jeho filmech neskutečně irituje, neboť je z toho tak akorát bolehlav. Poselství, či nějakou message jsem z toho cítil pouze lokálně, nežli ikonicky. (29.03.2014)