Patrick

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.39 - AUSTRÁLIE - Zručně natočené a po většinu času s funkčně silnou podmanivou atmosférou (což je přednost většiny australských hororů), ale nevyhne se to zbytečným místům a stejně jako u Her na cestách to není víc než mírně zestárlý průměr, který svůj námět nechce víc rozpracovat (třeba psychologicky). Pak by Patrick byl výraznější i hororovější, ale takhle sází jen na atmosféru, která sice je dobrá, ale nic navíc po ní nezůstane. Sedlo mi to ale víc, než remake, který má stejné vady a k tomu je ještě dost nudný. Z originálu si aspoň zapamatuji skvěle natočenou úvodní scénu či vracení se k motivům posmrtného reflexu žáby, ze kterého vzešla nejedna zajímavá, byť podáním rozporuplná scéna. Tu poslední jsem bral spíš jako projev zestárnutí díla než jako komedii, ale víc mě takhle "rozhodil" klasický hororový konec, který mě spolehlivě naštve vždy a všude. 3* (01.03.2024)

Film vzniká ve stejném roce jako o poznání lepší Dotek Medusy. I tak mne příjemně potěšil zvláštní atmosférou, zajímavým obsazením - nepříjemná vrchní sestra, doktor s žabím ksichtem (a se žábami bude mít jisté dočinění) a téměř démonický Patrick (jak dokázal bez mrknutí celou dobu třeštit oči?) - a velmi doborou kamerou, která snímá z neobvyklých úhlů a všímá si detailů. Hned úvodní sexuální scéna je zajímavě snímána v odrazu skleněné koule. Pomalejší tempo - běžné pro 70.léta - asi nebude vyhovovat dnešnímu akčnímu divákovi, mě však film ani chvíli nenudil. Filmů o psychokinezi je celá řada, blíže než ke Carrie má tenhle k zmiňovanému Doteku. Zřejmě omezený rozpočet nedovolil filmařům velkolepé destruktivní scény, dokonce i gore efekty se nekonají (snad kromě mučení a kuchání žáby, což ale není trikové). Kupodivu to ani příliš nevadí, film je pojat v ryze psychologické rovině. Výborná hudba připomene italskou školu a ani nemusíte vědět, kdo ji složil. Psát o nahotě v době internetu je nošením sov do Atén, ovšem ve své době to bylo pro diváky jistě příjemné. (17.11.2013)

Tento australský snímek se stal odrazovým můstkem pro úspěšného režiséra Richarda Franklina, pro kterého to byl první film se kterým dokázal prorazit do celého světa. Bezesporu se nejedná o čistokrevný hororový kousek, ale spíše psychothriller, který si za tu řadu let své existence získal pěknou řádku svých příznivců, ale i docela dost odpůrců. Především díky na tu dobu docela netradičnímu pojetí. Patrick se totiž po celou dobu pohybuje na pomyslném zobáčku vah, protože místy dokáže nevýslovně nudit, aby vzápětí doslova explodoval pořádnou dávkou akce, napětí a skutečně hutné hororové atmosféry. (31.08.2010)

Najlepsi film co sa tyka telekinezy je genialna The Medusa Touch s Burtonom. Toto nebolo vyslovene spatne, len rezisersky nic moc - Richard Franklin natocil perfektny film Road Games 1981, este aj to Psycho 2 sa celkom dalo. Tu uz ale sa reziser dostal do vod siveho, sediveho priemeru - a z tychto vod je najtazsie vystupit. Skoda toho spackaneho zaveru, hlavne ked film divaka navnadi na fajnovu podivanu : 65 % (15.08.2018)

V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. (20.12.2022)