Patrick

„Patrick“ je výborný film, který ukazuje, že béčko může být smysluplné, že to není jen akce, ale že to má hloubku a dobrou psychologii společně s dobrými postavami. Přesně to zde dostáváte se zápletkou, která je sice jednoduchá, ale velmi dobře podaná. O „Patrickovi“ jsem slyšel hodně před tím, než jsem ho zhlédnul, viděl jsem i remake, ale originální film mě rozhodně nezklamal a ani mi nepřišlo, že už za sebou má pěkný věk. (08.06.2015)

Hodně přesné hodnocení těchto 69%. Sám jsem dospěl ke stejnému číslu, které je v mé stupnici těsně na hranici čtyř hvězd. Kdyby film nebyl tak dlouhý, určitě bych tu jednu přihodil, protože začátek a první polovina jsou velmi dobré s jednou či dvěma skvělými lekačkami, no postupně už divák začíná vyhlížet závěr, který už je dost nemastný neslaný. Film má překvapivě dost slušnou atmosféru, takže kdo by neměl co sjet, tak klidně s chutí do Patricka. 69% (29.07.2013)

Nejprve jsem viděl předělávku (ne remake) z roku 2013, která mě (právem) nadchla, a tak měl u mě "starý" Patrick hodně ztíženou startovací pozici. Ale pochybuju, že bych hodnotil jinak a můj zážitek z něj byl intenzivnější, kdybych novou verzi neviděl. O horroru ani sci-fi samozřejmě nemůže být řeč, dejme tomu mysteriózní thriller... no, slabší odvar mysteriózního thrilleru. A místy i slušná komedie, třeba Patrickův závěrečný posmrtný reflex je fakt hlína. Atmosférou mi film místy připomínal (stejně jako darkrobykovi) Medusa Touch, ale záživností za ním daleko zaostává. Třetí hvězda tak leda za zajímavý námět a Patrickův vytřeštěný xicht. (31.01.2017)

V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. (20.12.2022)

Film vzniká ve stejném roce jako o poznání lepší Dotek Medusy. I tak mne příjemně potěšil zvláštní atmosférou, zajímavým obsazením - nepříjemná vrchní sestra, doktor s žabím ksichtem (a se žábami bude mít jisté dočinění) a téměř démonický Patrick (jak dokázal bez mrknutí celou dobu třeštit oči?) - a velmi doborou kamerou, která snímá z neobvyklých úhlů a všímá si detailů. Hned úvodní sexuální scéna je zajímavě snímána v odrazu skleněné koule. Pomalejší tempo - běžné pro 70.léta - asi nebude vyhovovat dnešnímu akčnímu divákovi, mě však film ani chvíli nenudil. Filmů o psychokinezi je celá řada, blíže než ke Carrie má tenhle k zmiňovanému Doteku. Zřejmě omezený rozpočet nedovolil filmařům velkolepé destruktivní scény, dokonce i gore efekty se nekonají (snad kromě mučení a kuchání žáby, což ale není trikové). Kupodivu to ani příliš nevadí, film je pojat v ryze psychologické rovině. Výborná hudba připomene italskou školu a ani nemusíte vědět, kdo ji složil. Psát o nahotě v době internetu je nošením sov do Atén, ovšem ve své době to bylo pro diváky jistě příjemné. (17.11.2013)