12 rokov otrokom

Zdrvujúca megadráma, ktorá ťaží z niekoľkých faktorov - neamerický režisér a herci v hlavných úlohách; podmanivá, znepokojujúca hudba; neuveriteľne silný príbeh muža, ktorý nestratil vieru v život napriek nemilosrdným ranám osudu. Vďaka takýmto filmom sa oplatí čakať na pred-oscarové obdobie, ktoré zvykne raz za čas priniesť srdcervúci filmový zážitok. Chiwetel Ejiofor je meno, ktoré možno niektorí z vás už počuli, no aj napriek tomu v tomto filme a najmä po jeho skončení nebudete mať na pamäti jeho, ale len meno jediné - Solomon Northup. Úžasný herecký výkon, každá bunka v tele bola stotožnená s jeho postavou, emócie prenáša na divákov najmä pomocou mimiky a úžasných veľkých očí, ktoré sú doslova synonymom mora emócií. Nemenej dôležitá psychopatická postava Michaela Fassbendera má takisto čo ponúknuť a práve skrz ňu môžeme pocítiť zverstvá otrokárov a krutosť južanskej mentality. Neodvážim sa nespomenúť Lupitu Nyong'o, no takto by som mohol vymenovať celé herecké obsadenie. McQueen teda okrem toho, že nastolil absolútnu harmóniu medzi historickými faktami, príbehovou pútavosťou a emočnou erupciou v samotnom závere, ktorá prichádza prirodzene a nevyvoláva pocit citového vydierania. Tému otroctva treba neustále otvárať a pripomínať si hrôzy, z ktorých sa ľudstvo dokázalo poučiť. Konfrontácia musí prebehnúť vo vnútri každého z nás a tento film je ponúka všetkými desiatimi. A divák musí mať naozaj hrošiu kožu, aby ho to neovplyvnilo. 95%. (29.07.2014)

Silně bez emocí. McQueen se křečovitě snaží v divákovi vzbudit vnitřní gejzír pocitů, ale u mě se mu to nepovedlo. Hlavní postava v podání herce, jehož jméno ani neumím napsat, mi nebyl sympatický, dvě hodiny zvládal se třemi výrazy ve tváři a vlastně mi bylo dost jedno, co se mu stane. Kamera onanuje sama nad sebou, ale ve výsledku je to kočkopes. Film, který se snažil dostat všechny Oscary a další ocenění tak silně, až mi z toho bylo trochu šoufl. (26.01.2020)

(1001) Ještě si to nechám projít hlavou. Byla jsem hodně zklamaná a asi nejvíc se mi teď zatím honí hlavou, že vlastně nechápu, co tím chtěl režisér říct. A tím nemyslím téma jako takové, ale tvůrčí přístup k němu. Nerozumím použité hudbě, nerozumím, podle čeho se rozhoduje, komu se dá kolik prostoru, nerozumím závěrečnému bohu na mašině. Jedná se o epizodické vyprávění, tak proč si Fassbender oproti ostatním pánům (hercům) hraje na boha. Vadil mi způsob snímání, který je sice hodně blízký, ale vlastně nezainteresovaný, jako by nesledoval žádný záměr. V tom zanikne spousta věcí, které by mohly a měly být vidět (lynčování, ukecávání Fassbendera) Chvíli je zvuk manipulovaný a potom už vůbec, proč. Jak může udělat tak parádní střihovou pasáž, jako tu zpívací Danovu/kázající Cumberbatchovu, a potom už v podobném smyslu nijak nekomponovat. Je-li to osobní příběh, proč nezůstáváme s tou osobou více beze slov a mnohem bolestněji (a víme, že to McQueen umí). Já doufám, že to má všechno nějaký vnitřní smysl, který jsem nepostřehla, hlavně ať to prosím není ústupek výtkám, že jeho filmy nebývají příliš divácké. (03.02.2014)

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)

Film, který vás donutí stydět se za to, že patříte mezi lidi, kteří se vždycky cítili rasově nadřazení.. Bohužel téma je daleko lepší, než samotné zpracování. To je samo o sobě zbytečně natahované, má podivný scénář a emoce na bodu mrazu. Hudba Hanse Zimmera zajímavě dokreslila děj, ale ani ta nebyla tak výrazná, jako v jiných jeho počinech. Z takového silného příběhu by se dalo vymačkat určitě víc, takhle mám dojem, že se do toho někdo opřel jen napůl. (16.05.2014)