Děs v opeře

Tomuto mužovi až na pár výnimiek (Profondo rosso, Dèmoni) jednoducho nedokážem prísť na chuť. Väčšina snímkov mi príde absolútne na hrane priemernosti, čo zrejme spôsobuje forma spracovania, na ktorú už v dnešnej dobe človek skrátka nie je zvyknutý. Že je strih jak nožničkami na plech zrobený, to ešte ako tak prežeriem. No tie jeho primitívne, miestami neopodstatnené dialógy, mi v kombinácií s herecký výkonmi bez emócii, doslova pijú krv. Strašne mi to príde umelo nachystané, neprirodzené, akoby si dve tretiny zúčastnených aktérov len prišlo vyskúšať, aké je to byť hercom. Neveril som im vôbec nič, a to je pre mňa obrovský problém. Mám taký dojem, že keby sa v jeho snímkoch neobjavovalo tak solídne spracované gore, neštekol by po ňom ani pes. Za mňa za hranou .. (20.10.2017)

Poprvé se mi to líbilo hodně, ale s odstupem souhlasím s JohnnymD - Opera, stejně jako před ní Tenebre a Phenomena, má daleko do audiovizuálních hodů a atmosféry Argentových majstrštyků Suspirie, Profondo Rosso a Inferna. A bez toho zůstává jen naivní scénář ještě shazovaný anglickým dabingem. Vypíchnul bych jen zpomalenou scénu zastřelení oběti skrz kukátko ve dveřích, která je podobně epesní jako závěrečná autonehoda ve Čtyřech mouchách na šedém sametu. A zkomplikovanou vraždu kostymérky, která zase upomene na Hitchcockovu Zběsilost, kde měl vrah podobný problém s ozdobným špendlíkem zapomenutým na těle oběti. (16.11.2011)

Opera je stejnou měrou fascinující a působivá jako dementní a směšná. Vizuální kouzlení s rozpohybovanou kamerou je super, naopak herecké výkony s nemalou pomocí dabingu neskutečně iritují. Nemluvě o tom, že postavy se chovají přiblble i na giallo. I tak nemám daleko ke čtvrté hvězdičce, byť bych se za ni asi styděl. (04.10.2022)

Argento tentokrát tematizuje samotný proces pozorování a voyerství - to se dá ostatně od snímku, mezi jehož hlavní lokace patří divadelní jeviště (a jehož prvním záběrem je detail havraního oka), docela očekávat. Motiv pozorování se však objevuje v několika dalších variacích: vrah sleduje hrdinku Betty na televizních záznamech a používá dalekohled; Betty sama je pak nucena pozorovat vrahovo řádění; malá dívka slídí skrze větrací šachty; postavy používají kukátko na dveřích; dále uvidíme i vyklovnuté oko a samozřejmě spoustu virtuózních hlediskových záběrů, při jejichž natáčení Argento bravurně vytěžil možnosti steadicamu._____________ Film zároveň chytře poukazuje na ambivalenci s jakou nahlížíme na (filmové) násilí: Na jednu stranu náš děsí a šokuje, ale na stranu druhou jsme jím fascinováni - jinak bychom si přece ani nepouštěli filmy z žánru giallo, že ano. K tomuto rozporu se Děs v opeře dostává nejen skrze vyprávění (vztah mezi hrdinkou a její matkou), ale i přes stylistické prostředky: Vzpomeňme například na metalovou hudbu podkreslující samotné vraždy: Rychlé agresivní skladby v majestátním prostředí opery podtrhují surovost vraha, ovšem zároveň nám divákům zrychlují tep a nabíjí nás energií. ______________Co se týče kontroverzního závěru, nejprve jsem měl pochopení pro amerického distributora, který jej chtěl nemilosrdně vystřihnout; nicméně pozdější dumání nad jeho smyslem mě dovedlo k myšlence, že jde o završení vnitřního boje Betty, která následkem traumatu z dětství odmítá dospět (má nakonec dětský vzhled; ačkoli pilně trénuje, svého debutu na jevišti se bojí; dělá jí potíže sexuální styk; do bezpečí ji nezavede mačistický režisér, ale křehká holčička atd.) Infantilní závěrečnou tečku tak můžeme vnímat jako její definitivní únik do bezstarostného dětského světa (prostřednictvím přímého odkazu na dětskou hrdinku Phenomeny) nebo její popření sebe samé a pokus o zoufalý únik před temnými stránkami vlastní osobnosti (podle toho, nakolik jí věříme tvrzení, že se nepodobá své matce). ___ (Viděna původní, delší a necenzurovaná verze) (01.04.2013)

Nevypadalo to celou dobu marně, ale v konečném důsledku mi zase přišlo, že údajný "mistr žánru giallo" předhodil další průměrný a ne tolik oslňující snímek. Krom jeho debutového gialla Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru a fantasy hororové atmosférické mňamce Suspiria mě teda nechává jeho režisérský um zcela chladným. Nemůžu si pomoci, ale Dario Argento mi připadá jako přeceňovaný režisér. Jsem moc zvědavý na další snímky, ale scenáristická složka je právě důvodem mých rozpaků, zkrátka na ni Argento hodně dlabe. Stejně jako v Tmavě červené mi opět připadalo, že hudební doprovod Děsu v opeře vůbec nedává smysl a neodpovídá napětí scény. I když je pravda, že to je pro žánr příznačný prvek, ale subjektivní pocit je holt pocit. Viděl jsem i jiné gialla, kde mě to takhle do uší vůbec nebilo. Abych ale tomuto kousku nekřivdil, tak se tu našlo několik opravdu zvláštních momentů jako třeba ten, kdy je hlavní svázaná hrdinka s přilepenými jehlicemi na spodních víčkách nucena přihlížet mordovačce svých známých a nemůže kvůli riziku píchnutí riskovat mrknutí. To samé kamera, nasvícení a výprava je prvotřídní. Nejvíc ale příběhu škodí až mučivě nastavovaný závěr, kdy už jsem nervózně začínal koukat na hodinky. To by se prostě při sledování stávat nemělo. Mno ještě uvidíme pane Argento. (13.01.2016)