Vnútri Llewyna Davisa

,,JÁ JSEM LLEWYN DAVIS. MEL NOVIKOFF VÁM ASI PŘED MĚSÍCEM POSLAL MOU DESKU. LÍBÍ SE VÁM TA DESKA? CHTĚL BYCH TU HRÁT. A TAKY SI SEHNAT MANAŽERA.…“ /// Hodně muziky. Prej folk… (neříkám tak ani tak…). Umělec. Venku je zima a chudák nemá ani zimník. Umělec. V klubu ho potřebovat nebude … (jakožto důvěřivej Sťůart nečekám žádnej podraz, zvlášť když hraje ,,Five Hundred Miles“)… je tu totiž docela dost muziky – á soráč, to už jsem… no nic, já jen, že na koncíku jsem byl předevčírem, takže jsem chtěl mrknout na nějakej film. S duem Coen+Coen nemívám problém. Většina filmů mě (dokonce!) pobaví! Ale co dělám proboha tady… Vojet Jean? Llewin to už udělal (ne vole druhej …). Ze života lúzra co hraje folk a měl by si na šprcku nasazovat šprcku (aby náhodou nevzniklo nějaký pokračování…) je ZKURVENÁ NUDA! A jestli furt věřím, že se to změní, tak na konci chápu, že jsou situace, kdy by se měli optimisti střílet! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju zvopakovat pravidla pro čuráky. 2.) Su nudná sračka a budu vo sobě točit film. 3.) Thx za titule ,,dod“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.01.2014)

Takže ako som tú depku prijal? Hodinka a pol melancholickej nálady, veselých songov o smutných veciach a neveľkých zážitkov malého hudobníka. Hodinka a pol emócií, ku ktorým tak nejak chýba vzťahové pojítko, aby ste si nakoniec uvedomili, že takto to v živote naozaj chodí, že kretén zostane kreténom a jeho kreténstvo mu nevysvetlíte a že niektorí ľudia skrátka nechcú byť šťastní. A že ste sledovali skvelý film. Podobné pocity ako pri pár rokov staršom Serious Manovi, keď vlastne dokonca čakáte, aby ste zistili či sledujete drámu alebo komédiu. Druhá country pecka tento rok, nie síce tak intenzívna ako Broken Circle Breakdown, ale keď vám tú bolesť nikto necpe do ksichtu a môžete ju pomaličky hladať a objavovať, je to hold sympatickejšie. Aspoň teda pre mňa (26.01.2014)

Pěkně vyobrazená 60. léta v popředí se stinnou stránkou "bohémského" života barových muzikantů. Více než polovina filmu zdařile kombinuje ono hloubkové vykreslení života nedoceněného hudebníka a do černé situace se hodící černý humor. Vsuvky s kočkou, či Johnem Goodmanem jsou typicky Coenovské a dělaly mi upřímně radost. Problém je, že film nikam pořádně nesměřuje a vyloženě artovský, nebo chcete-li podvratný konec se zdá zbytečně frustrující z hlediska neuspokojené divácké zvědavosti (mizerná katarze). Osobně se mi jeví, že podobně jako u Serious Mana zde chyběl větší počet nápadů, které by zdůraznily, co vlastně chtěl básník říci... (jinými slovy začínám být na Coeny příliš hloupý :) ) 7/10 (28.02.2014)

Veľmi pohodový film o človeku, ktorý pohodový život rozhodne nemá. Môžeme Coenovcom vyčítať, že glorifikujú looserstvo ako životnú filozofiu, ale keď sa na postavu Llewyna pozrieme bližšie, tak asi nikto by sa jeho životným postojom inšpirovať nechcel. Možno vo svete, kde hĺbka hudby automaticky prináša zisk. Jeho sociálny status je tak kombináciou výrazne komerčne zameranej spoločnosti a povahy, ktorej defekty sú alternované talentom. Talentom, ktorý akoby zabraňoval mať tejto postave aj nejaké iné spoločnosťou kladne chápané vlastnosti. Ako napríklad sebadôvera a zodpovednosť. Typický film na letný večer v rámci amerického nezávislého leta na verejnoprávnej televízii. Tým chcem aj naznačiť, že Coenovci tu nie sú až tak svojskí a priklonili sa viac k tomu, čo si ja predstavujem pod pojmom americký nezávislý film. (29.07.2014)

V nitru Llewyna Davise je film, který vyvolal pozoruhodně protichůdné ohlasy. Filmová kritika uznale přikyvovala a hovořila o nejzásadnějším hudebním filmu dekády a možná vůbec nejzásadnějším filmu, jaký se kdy věnoval folkové hudbě. Hudební scéna odmítavě kroutila hlavou a tvrdila, že takhle to nebylo, resp. že tu dobu, události a místa v ní popisovaná vnímá úplně jinak. Věc se má tak: čtvrť Greenwich Village má v americké kulturní tradici výjimečné místo. Byla to čtvrť známých literátů, volnomyšlenkářů a bohémů, kam mířili nekonformní jedinci všech možných kategorií a pater sociálního žebříčku. Už ve 30. letech minulého století tam prolomili společenské tabu a otevřeli černochům přední vchod do hudebního klubu. Místní společnost konzumovala drogy a vyznávala se tu volná láska dávno před vznikem hnutí hippies. Začátkem 60. let tady nastartovala folková revoluce. Objevila se spousta amatérských nadšenců, kluby vznikaly jako houby po dešti, v barech a kavárnách patřila hudební vystoupení k běžnému koloritu. Folk se rozkošatěl a spojil s rockem a dalšími žánry. Dnešní hudebníci si zrod moderní hudby, jak ji známe dnes, spojují do značné míry právě s Greenwich Village a dobou, do které je film zasazený. V jejich očích je to úžasně pozitivní záležitost, novátorská, energická a romantická. Coeni na to ale šli z druhé strany. Každá revoluce má přece své oběti a poražené. Nové hvězdy přes noc převálcovaly známé tváře minulosti, nadšenci neměli problém vystupovat zadarmo a profesionálové se ocitali bez angažmá. Režisérská dvojka čerpala volně z memoárů písničkáře Davea Van Ronka, který neobstál v tvrdé konkurenci. V jejich podání má příběh hlavního hrdiny ponurou atmosféru, je to příběh člověka, co klesá ke dnu a neví, jak se bránit. Jde o depresivní záležitost, kde se málo nadějné vyhlídky propojí se sebedestruktivním charakterem hlavního hrdiny. Za sebe tvrdím, že je to jeden z nejlepších coenovských kousků, taková intimní pociťovka, kterou jsem si zamiloval. Nesmí vám ale vadit, že ladění snímku je zkrátka smutné a jeho rytmus je pomalý. Celkový dojem: 90 %. (08.07.2017)