Vnútri Llewyna Davisa

Odpudivý hlavní hrdina - neschopný sobec, absence jakéhokoliv děje kromě bezcílného bloudění ode zdi ke zdi, nekonečné záběry jízdy a mdlý folk dělají z filmu nudně šedou zoufalost. Dvakrát opakovaná scéna o pár fackách, co neschopný folkař utržil, dává lehkou naději, že je uzavřený v cyklickém pekle. Dobře mu tak. Divák si může oddechnout, že sám z toho pekla může uniknout prostým a velmi úlevným vypnutím filmu. (01.10.2017)

Coeni si mě nikdy nedokázali získat, podle trailerů jsem si ale myslela, že tento film mi bude blízko, opak je pravdou, já měla problém tento film dokoukat do konce. Vůbec to nedokážu pochopit ani nějak vysvětlit. Vizuálně je to moc pěkné, hodně se mi líbila kamera, atmosféra je přesně ta, která si mě většinou dokáže získat, ale po celou dobu jsem se ne a ne k filmu opravdu dostat a to jsem tak chtěla. Přišlo mi to takové neslané, nemastné, příběh, který jsme viděli milionkrát, bez pořádné zápletky, bez vyústění, prostě nic. S bratry Coeny asi končím, teda prozatím, třeba je jednou pochopím. (25.01.2014)

Tak druhá projekcia mi sadla podstatne viac. Ide síce o minimalisticky pôsobiaci film, ale na to je jednoduché vysvetlenie. Sotva priemerne úspešný folkový spevák proste zažíva iné veci než rockové hviezdy, na ktoré sme zvyknutí z ostatných hudobných počinov. Ale o to reálnejšie to celé pôsobí. Je to príbeh hudobníka - smoliara, ktorý je natoľko bizarne nevydarený, až to nie je ani cool. Čo viac, jeho život je vo výsledku cyklický či stereotypný, a to žiadny umelec istotne nechce. Svet, ktorý mu ostal, s ním putuje v jednom puzdre na gitaru a všade je len na návšteve. Staré menčestrové sako má ošúchané, podobne ako piesne, ktoré hráva stále dookola. Chýba mu partner, s ktorým hrával kedysi. Či už ním bol hudobník s tragickým koncom, alebo motivácia, ktorú stratil spolu s ním, viac to jednoducho nie je ono. Potĺka sa sychravou krajinou neúspechu, v ústrety mrazivému odmietnutiu, či hmlistému nepochopeniu. Jediný jeho románik z poslednej doby mu je vyhadzovaný na oči samotnou aktérkou onoho vzplanutia, čo ho vedie ešte k horšiemu zisteniu ohľadom predošlého vzťahu. Aby toho nebolo málo, nevie sa postarať ani o jednu obyčajnú mačku. Niežeby to bola vyslovene jeho chyba, ale on má predsa teraz iné problémy, ktorým treba čeliť. Neúspech je v konflikte s jeho egom, ale život nie je len o tom. A tak musí riešiť všetko ostatné, čo sa mu pripletie do cesty, ako napríklad tá mačka... (10.02.2014)

Prepáč Oscarko, kinda boring. Počas filmu sa mi zdalo, že im tam hrá niečo mumfordovské a fakt, titulky mi potvrdili, že sa zapojil do tvorby aj Marcus Mumford, manžel Carey Mulligan. No zlaté. Akurát dnes som nepotrebovala vidieť takúto mini-depku o jednom loserovi s gitarou. Už si to vzťahujem na seba. A ideme - Tisíc mil, těch tisíc mil...(Nostalgia - 5.3.2014) (05.03.2014)

V nitru Llewyna Davise je film, který vyvolal pozoruhodně protichůdné ohlasy. Filmová kritika uznale přikyvovala a hovořila o nejzásadnějším hudebním filmu dekády a možná vůbec nejzásadnějším filmu, jaký se kdy věnoval folkové hudbě. Hudební scéna odmítavě kroutila hlavou a tvrdila, že takhle to nebylo, resp. že tu dobu, události a místa v ní popisovaná vnímá úplně jinak. Věc se má tak: čtvrť Greenwich Village má v americké kulturní tradici výjimečné místo. Byla to čtvrť známých literátů, volnomyšlenkářů a bohémů, kam mířili nekonformní jedinci všech možných kategorií a pater sociálního žebříčku. Už ve 30. letech minulého století tam prolomili společenské tabu a otevřeli černochům přední vchod do hudebního klubu. Místní společnost konzumovala drogy a vyznávala se tu volná láska dávno před vznikem hnutí hippies. Začátkem 60. let tady nastartovala folková revoluce. Objevila se spousta amatérských nadšenců, kluby vznikaly jako houby po dešti, v barech a kavárnách patřila hudební vystoupení k běžnému koloritu. Folk se rozkošatěl a spojil s rockem a dalšími žánry. Dnešní hudebníci si zrod moderní hudby, jak ji známe dnes, spojují do značné míry právě s Greenwich Village a dobou, do které je film zasazený. V jejich očích je to úžasně pozitivní záležitost, novátorská, energická a romantická. Coeni na to ale šli z druhé strany. Každá revoluce má přece své oběti a poražené. Nové hvězdy přes noc převálcovaly známé tváře minulosti, nadšenci neměli problém vystupovat zadarmo a profesionálové se ocitali bez angažmá. Režisérská dvojka čerpala volně z memoárů písničkáře Davea Van Ronka, který neobstál v tvrdé konkurenci. V jejich podání má příběh hlavního hrdiny ponurou atmosféru, je to příběh člověka, co klesá ke dnu a neví, jak se bránit. Jde o depresivní záležitost, kde se málo nadějné vyhlídky propojí se sebedestruktivním charakterem hlavního hrdiny. Za sebe tvrdím, že je to jeden z nejlepších coenovských kousků, taková intimní pociťovka, kterou jsem si zamiloval. Nesmí vám ale vadit, že ladění snímku je zkrátka smutné a jeho rytmus je pomalý. Celkový dojem: 90 %. (08.07.2017)