Neodvolatelná mise

Po trochu nudném úvodu (ale vzhledem ke stopáži opravdu krátkému úvodu) začíná jít do tuhého. Jak postupuje čas, atmosféra je opravdu napjatá, no a konec, přestože není nic vidět, masakr. Pachuť studené války je z toho cítit na míle daleko, což je určitě velké plus a vůbec si nedokážu představit, jak se cítili lidé, kteří v 60. letech viděli originál. To by muselo vyřešit asi moc hodně panáků. Přece jen tomu ale něco malinko chybí a televizní háv (i přes vynikající herecké obsazení i výkony) se nezapře. Nakonec dám 4 body, jelikož podobně laděný snímek "Den poté (1983)" mě dostal přeci jen o trochu víc. (21.05.2013)

Mise která nejde odvolat, jak důmyslné, ale nebezpečné zároveň. Kdy stačí aby se pohnojil systém a letadlo s bombou už nejde zastavit, i když s pilotem mluví sám prezident. A třetí světová válka je rázem na spadnutí, zvlášť když letadlo míří na nepřátelské hlavní město. Jak z toho ven velice originálně i za cenu milionů obětí, Ale pořád lepší než válka. Doufám, že dneska to mají ošetřeno líp, aby k něčemu podobnému nemohlo dojít. (24.09.2015)

Neodvolatelná mise jako remake Selhání vyloučeno (aneb Fail Safe jako remake Fail-Safe) z roku 1964 rozhodně nezklamal. Divadelně laděný příběh podle novely Cold War od Eugena Burdicka a Harveye Wheelera je látkou velmi poutavou a nadčasovou. Doby studené války jsou pochopitelně pryč, ale jisté napětí a obavy nad hlavami mocností budou vždy. Rozdíly oproti minulé verzi? O třicet minut méně a jiní herci, ale musím jedním dechem dodat, že minimálně na stejné úrovni jako ti předchozí, což je u televizního filmu opravdu nevídané (přesto se třeba Hank Azaria nedokázal dostat na "protivnou úroveň" postavy hrané Walterem Matthauem, z původního filmu. Kratší film, méně času na detaily). Díky oběma argumentům je novější verze jednoznačně přístupnější dnešnímu divákovi a nezapomíná žádný důležitý moment příběhu. Vše není vykresleno tak skvěle a atmosféra možná není tak úžasná jako v původním filmu, ale to nevadí. jediný detail, který mě však zamrzil je konec. U obou filmů je stejný, ale rozdílnost provedení je naprosto zásadní a z původního konce mě mrazí dodnes. Frears však viditelně nechtěl kopírovat už tak velmi podobný film a chtěl ho zakončit trochu jinak, komorněji, s větším důrazem na rodinu (což je mimochodem cítit z celého filmu, klasické americké hodnoty místo mrazivého šoku). Remake hodný svého místa ve filmových archívech a současně ukázka, že i v televizi se dá točit kvalitně. (22.10.2010)

Dokonalé retro, vypiplané do detailů včetně matných záběrů z nemnohých exteriérů. Tomu již chyběly jen zaoblené rohy, jež kdysi zkreslovaly televizní kamery. Základem úspěchu je samozřejmě výtečný scénář. I když se zde nesešla herecká první liga, podali zúčastnění výkony této ligy hodné. Neodvolatelná mise se škodolibým úsměvem vytrčila prostředníček na všechny vysokorozpočtové filmy s jejich Cruisy a dokázala, že kvalita filmu rozhodně není úměrná sumě za jeho výrobu utracené. Když jsou špičkové dialogy, dá se takřka za pár dolarů natočit krásná záležitost. (22.12.2022)

"Jak může tohle? Co může ale jiného?" Téma studené války, tolikrát přenesené na filmové plátno. Tentokrát tedy ne filmové, ale televizní - a možná to přidává na hodnotě, je to komornější a svým způsobem uvěřitelnější. Nejdřív mě bavilo sledovat, kdo ze slavných se k této skupince, která se snaží odvrátit katastrofu, ještě přidá. Ale pak mě chytil samotný příběh. A černobílá tomu taky sluší. Je to jiné a zajímavé a rozhodně tohle než všechny ty nabubřelé, monstrózní americké popcorn megafilmy. (16.02.2011)