Príbeh môjho syna

Reziser Sergio Castellitto mi vela nehovori a pribeh o laske 2. ludi ako Emyle Hyrsch /Into the Wild, Speed Racer/ a Penelope Cruz /The Blow/ je tuna podany nudne, nezazivne a mdlo. Samotna pani Cruz je sice vyborna herecka, ale sama film neutiahne ani so sympatickym Hyrschom. Asi preto, ze Castellitto je len rutiner a pribeh nema patricny spad a tempo. Takze v ramci tolerancie 55 % (08.02.2015)

To poslední, co bych z toho snímku cítila, je poznání síly lásky (měl si pravdu, normálně mi uniklo 10 minut filmu). Nicméně, ačkoli námět je srdcervoucí a na pozadí bosenko-srbské války se vás snaží přesvědčit, že má co nabídnout, obávám se, že se někde mezi plátnem a divákem stala chyba. Film obsahuje spoustu silných momentů, které v zásadě najdou svůj smysl až na konci, ale ani konec vlastně nenabídne tu správnou sondu do odpuštění, vysvětlení a celožitovního utrpení, o kterém se vás snaží přesvědčit. A tím vlastně ztrácí body. (15.05.2014)

K postavě Gojka jsem jen obtížně hledal cestu, pořád mi připomínal spíše filosoficky osvíceného Wookieho. To byly tedy perly, co z něj občas lítaly… Jak se mi Emile Hirsch líbil v Útěku do divočiny, tak tady mi prostě nesedl, podobně jako turecká herečka Saadet Aksoy, které jsem vůbec nepřišel na chuť. Emile Hirsch měl navíc drobnou výhodu oproti jeho zmíněným evropským hereckým kolegům, že vyfasoval roli fotografa Diega, kterou bych v jiném provedení dokázal akceptovat, Gojko a Aska byli na můj vkus až příliš filmoví, než reální. Lepší hodnocení zazdil sladce melodramatický konec na ostrově, to už bylo vážně moc, ubrat na klišé v první půlce by také neuškodilo. Škoda, protože film se odehrával v zajímavých lokacích válečné Bosny a nabídl překvapivá až cimrmanovská odhalení (nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn!) a několik opravdu silných momentů (např. spěšný odlet Gemmy ze Sarajeva). (30.04.2013)

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén. (19.05.2013)

Neuvěřitelná koncentrace všech možných i nemožných klišé, především v první půlce, různých odboček a vedlejších motivů, které měly jediný účel a to hraní na city. Díky těmto slavným momentům si ani člověk nemůže vychutnat příběh, který je hodně silný a slušelo by mu to samu o sobě, jenže takhle nemá šanci vyniknout. Začátek ve smyslu odejít-neodejít, ale postupem času se to zlepšuje. Takže ten, kdo přežije srdceryvný moment, kdy psycholožka říká s dojetím: "Neznám žádný jiný pár, který by si to zasloužil víc, než vy", se dočká příběhu, který (jedno klišé na závěr) mu na dlouhou dobu utkví v hlavě. (11.04.2013)