Nedotknuteľní

Intouchables lámou ve Francii divácké rekordy a aspirují na metu 15 milionů prodaných vstupenek. Francouzi velmi zdatně reflektují současnou situaci a ve filmech se sociálním kontextem jsou skutečnými mistry. Dvojice Cluzet-Sy předvádí vynikající výkon a divák si je po pár minutách oblíbí. Přesto musím podotknout, že mě za srdce více vzal paralelně premiérový snímek Polisse, i když trochu jinak žánrově posazený. (26.11.2011)

Famózní podívaná o symbióze dvou lidských bytostí. A ta lidskost je tu esenciální. Evropský film roste do krásy. (05.09.2012)

Pro mě osobně je tento počin nejlepší komedií roku. Výborně vybraná ústřední dvojice, která se skvěle doplňuje. Ač oba herci hrají v úplně jiné herecké poloze (rozuměno jeden vyšinutej černoch, druhý "kripl" na kolečkovém kresle), skvěle se ji zhostili. Nakonec nechybí trochu toho dojeti se. Víc takových filmů. Jasných 5* (05.04.2013)

O vozíčkářích bez kompromisů a bez povyšování - v tom tkví kouzlo Intouchables. Ti překvapí pěkně načernalými fórky na adresu invalidů, ale zároveň trefně nerozhodnou, kdo je na tom vlastně hůř. Oba hlavní hrdinové se (prve) ruku v ruce zklamou v lásce; a pokud Driss přítele naučí prostotě a humoru černošskýho ghetta, opačným směrem to už zkrátka nezafunguje. Jinak řečeno: My Fair Lady po francouzsku. A že snímek funguje hlavně, ne-li pouze, právě v té rovině společenské satiry (čili v rovině odlehčené, vesměs čistě komediální), to nakonec vůbec nevadí. Elegantně se tak vyhýbá očekávanému citovému vydírání; a čert vem, jestli úmyslně nebo nikoliv. --- Vrchem se nějak nemůžu rozhodnout, kdo mě svým herectvím uchvátil víc - jestli přesný buránek Omara Sy, nebo François Cluzet, který pouze za pomoci obličejové mimiky ladně strká do kapsy všechna ta prázdná gesta nás neochrnutých. (24.12.2013)

Po většinu času - asi 60 % - je to povedená sranda, která stojí na interakcích bohatého kvadruplegika a divokého černocha z ghetta. Matlanice za 40K, 180 km/h protože "pán má záchvat!"... Jo, to funguje. Jenže jakmile si to začne hrát na sociální drama, není to ani vtipné, ani věrohodné, ani podle opravdových událostí... Škoda téhle slzopudné agitky, mohla to být klasa. Takhle to je jen "celkem povedená komedie". Místních 91 % je mimo. (03.01.2015)

Hodně příjemné překvapení - čekal jsem trochu mastný humor, podbízivý příběh a kolem dokola takové bla bla bla. A dostal jsem zdánlivě drsný, uvnitř však příjemný a citlivý snímek o přátelství, které nezná sociální, mentální, rasové, společenské, kulturní ani jiné rozdíly. Prostě je nebo není. Přestože film není až na pár momentů vyslovená řachanda, tak jeho citlivě dávkovaný humor příjemně pobavil. (23.01.2015)

Milý lidský film s hodně černým humorem, který si dělá srandu (i když relativně kultivovanou) jak z černochů, tak z postižených. Chvílemi dojemné, chvílemi k popukání. Výborná hlavní herecká dvojice a navíc je to podle skutečné události, což mě zahřálo u srdce. (14.02.2012)

Dojemné, místy vtipné, až po okraj naplněno všemi možnými klišé, ale i přesto nečekaně intimní. Intouchables je jedním z těch filmů, u kterých víte, že je jejich účelem hrát na Vaše city, nicméně ve výsledku se tomu rádi podvolíte. Jedná se totiž o krásný film, který je až po okraj nabitý pozitivní energií. (01.10.2015)

Nádhera. Z tohoto filmu je mi prostě krásně u srdce. Vážně nádhera... (26.03.2012)

"Víte kde najdete kvadruplegika? Tam kde ho necháte." Už dlouho mě u tohohle filmu znervózňoval a zarážel kontrast zdejšího extrémně pozitivního uživatelského hodnocení a jeho prvoplánově líbivého a komerčním kýčem zavánějícího námětu. A tak jsem si jednoho dne Intouchables pustil a těšil se, jak ho pak ve svém komentu sžíravě a jedovatě rozcupuju a přihodím něco ironických rasistických poznámek. Ale oni holt Francouzi nejsou Američani, a tak i film o černochovi z předměstí, který se svérázně stará o bohatého vozíčkáře, dokážou natočit s lehkostí, grácií a charmem, s jemným francouzským humorem a téměř bez melodramatického pathosu, kterému by se hollywoodští těžko vyhnuli. Takže jo, líbilo se mi to, zasmál jsem se, zamyslel, pokochal výhledem z paraglidingového křídla a jen se trochu ušklíbl při hřejivém happyendu (samozřejmě podle skutečné události, jak jinak). (04.01.2015)

Klobouk dolů a to totálně ve všem, viděl jsem nádherný a smutný a štastný příběh, který má skvělé obsazení, spousty humoru se objeví a ono ve smeš celý film je jedna velka radost. (20.11.2018)

Přišel z nenadání, přišel odnikud... ehm, vlastně z Francie. Přesto už při první scéně, kdy Omar šlape na pedál sportovnímu Maserati za doprovodu hudby Ludovica Einaudi, je jasné, že se nejedná o ledajaký film. Francouzi totiž zabrnkali na humornou a dramatickou notu tak jako možná nikdo před nimi. Intouchables je famózní komedií, která svým humorem nahrne divákovi slzy do očí, a zároveň jde i o výborné drama, jež u někoho splní možná stejnou úlohu jako právě komediální vrstva. Například když se Omar (Driss) směje na opeře, to skutečně nemá chybu :). Ale to je jen jeden střípek z této dokonalé skládačky, která mne naprosto nadchla a nenechala klidným. Skutečný film o přátelství, (černém) humoru a ohromném pozitivismu vnukne divákovi myšlenku (nebo alespoň mne ano), proč se může hodnotit jenom pěti hvězdičkami. To jenom podtrhuje režie - opravdu množství skvělých, nevšedních záběrů. A co se týče herců... zbytečné chválit duo Sy - Cluzet, už to jistě udělali jiní přede mnou. K tomu si ještě přidejte již zmiňovanou hudbu a máme tu skutečně dokonalý filmový zážitek! (07.04.2012)

Příjemná komedie z reálného života. Pokud chcete vypnout a moc nepřemýšlet, nejsem si jistá, jestli je to film pro vás, ale v opačném případě si můžete z kina odnést úžasný zážitek. Akorát obdivuju Françoise Cluzeta - celý film zůstat nehybný od krku dolů? To si musel přinejmenším mezi přestávkami dávat nějakou rozcvičku :D (13.08.2012)

Příjemné překvapení pro mě. Ni jsem od toho nečekal, a bylo to milé a sem tam i vtipné. (02.12.2012)

Ochrnutý bohatý milovník umění (Francois Cluzet) si vybere za svého opatrovatele muže, který se původně ani o práci ucházet nechtěl. Film sází na hodně citlivou strunu, kterou mu umocňuje velmi dobře podaná atmosféra a hudba. Úvodní motiv, který je složený možná z jednoduchých tónů, ale za to skvěle zapadne do citlivě navozené atmosféry. Snímek Nedotknutelní je velmi pěkná komedie, kde se snoubí humor a dojemný příběh. Oba hlavní propagonisté se stanou velmi dobřími přáteli a jejich pouto se snad nedá ani popsat. Ovšem na druhou stranu, film je sice limitován délkou, ale místy je zápletka trošku uspěchaná. Výborný snímek, ale nikoliv dokonalý. (84 procent) (04.03.2013)

Hodně skvělé překvapení. Vůbec jsem o tomto filmu nic nevěděl, neslyšel a narazil jsem na něj náhodou. Tento film mě totálně dostal, protože ví, jak správně kombinovat komedii s dramatem. Bavil jsem se tak, že jsem se smál nahlas a to po dost dlouhé době. A k tomu jsem byl místy pořádně pozitivně dojatý. Film mi v dojemných scénách dokázal vykouzlit úsměv na tváři. A to nepočítám oblíbené skladby od skvělého Ludivica Einaudiho, kterého si často poslechnu. Druhý nejlepší film roku 2011 a také film, který ve mě něco zanechal. (02.03.2012)

Tak koukám, že se nám tu vyšvihnul nový film mezi první desítku. Bohužel s ohledem na prozatímní umístění (4.) musím říct, že sice nejde o špatný film, ale nic extra to taky není. Že je film dle skutečného příběhu je sice pěkné, ale… V závěru, kde byla ukázána skutečná dvojice, mi celkem vadilo, že skutečný ošetřovatel snad ani nebyl černoch. Proti černochům nic nemám, není v tom nic skrytého! Jen když už je záměr ukázat skutečné lidi, podle kterých byl film natočen, neměl by být takový rozdíl v jejich vzhledu. Příběh je to sice dojemný, ale ne tak silný abych z toho byl nějak vedle, určitě jsem viděl lepší a citově hlubší filmy. Vidím to na další art, který je opět nadhodnocován na úkor kvalitnějších, ale bohužel mainstreamových filmů. (29.03.2012)

Místy dojemná, ale veskrze úsměvná záležitost o tom, že protiklady se přitahují a pokud si to jó sedne, mohou se vzájemně i obohatit. Překvapením pro mě bylo, že mi nevadil Omar Sy jako Driss, protože ukecaný a rozevlátý černochy bytostně nesnášim. 80% (13.06.2012)

Dokonalé zkloubení dramatu a komedie. (23.09.2012)

Zdravý a nemocný, temperamentní chudý a invaliditou zlomený bohatý, ... nakonec i černý versus bílý. Na první pohled dva naprosto odlišné protiklady. A přece to funguje, a věřit se mi chce, že nejenom ve světě pouhých filmových obrázků. Dokonalé duševní spojení, dokonalé souznění, dokonalé realistické chápání světa okolo sebe. Lépe vyjádřit to neumím. To se musí vidět a s citem prožít. Natočeno na motivy knižní předlohy Philippe Pozzo Borga "Druhý dech". http://www.cbdb.cz/kniha-88191-druhy-dech (03.04.2013)