Boh ti žehnaj, Ozzy Osbourne

Stručný a krátký dokument o jedné z největších osobností rocku a metalu. Není to špatné pokud posloucháte Black Sabbath a Ozzyho krátce a zajímá vás ve zkratce jeho život. Pro ostatní to však nemá takovou sílu jako příbuzný dokument LEMMY. Nad většinou kauz mávne Ozzy rukou a řekne "To si k*va nepamatuju". Spíše zaujalo, když mu pustili videoklipy k jeho písním a on odešel, že na takovou s*ačku se nebude dívat. Ovšem udělat si řidičk v 65 letech je kumšt. Latymérie podivná rocku a metalu - on a Lemmy přežijou i atomový výbuch! (27.11.2012)

Nebavil som sa. Neviem, čo chcela rodina Osbournová týmto filmom povedať. Najskôr na Ozzyho nahádžme všetku špinu, čo sa doňho zmestí a v posledných 10-tich minútach vyvolajme obrovské zľutovanie? Osobne u mňa Ozzy klesol po tomto filme z takmer nulovej vedomosti na hranicu absolútneho znechutenia. Dokonca ju možno prekročil. Takýto človek si nemá prečo zaslúžiť akúkoľvek štipku obdivu. A s touto nechuťou sa zviezol aj samotný film. (05.06.2013)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)

Miluju tohodle chlapíka, celoživotně, neodvolatelně. Není vyplašenějšího dítěte v dospělém těle a Sharon obdivuju za lásku obětavou, ale byla by s ním, kdyby se nudila? Tenhle dokument upozadil hudbu, víc se soustředil na Ozzyho pití a drogy a decimování lidí kolem sebe. Ozzy jako těžký sobec, současně ale své utrápené hluboce miluje. A pak se pomodlí, políbí kříž, který mu na koleně udělal táta a vyjde před dav uctívající ho bez ohledu, jak starý a jak komický už může někomu připadat, a spustí třebáá ... No more Tears, aby nakonec z postele s pohledem na animáček zavolal své chůvě Sharon, že to bylo senzační. No, nezbožňujte ho. (29.08.2016)

Asi jsem čekal něco jiného. První půlka hudebně ještě tak nějak ok (dětství, vznik BS, popsány peripetie při natáčeních alb, vyhazov z BS, "restart" kariery, Rhodes...), jenže pak už se to vlastně motalo kolem Ozzyho "rodinného" života a hudbou se ten dokument spíš jeň vyplňoval. To ale neznamená, že to nebylo chytlavé, jen bych asi uvítal víc toho infa o vzniku alb. 7/10 (18.10.2020)