Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)

Radost vidět Hankse zase hrát i když v druhé půlce je spíše za statistu. Nervydrásající jízda sice v prostřední pomalejší části trochu ztrácí, ale je to jen drobná vada na jinak perfektním napínavém přenosu událostí minulých. Greengrass tentokrát skvěle využívá kameru - roztřesená somálská vs. poklidný yankee-irský styl. Perfektně vyhrocené konfrontace, somálci jsou do jednoho skvělí a autenticita z celého snímku jen kape. Finále, kde nastupuje US NAVY je vojenská přehlídka nejtěžšího kalibru (i moje drahá polovička docenila majestátní krásu válečných plavidel). Greengrass určitě natočil vyhrocenější i lepší kusy, ale ten punc lidskosti se dostavil až ve spolupráci s Hanksem. Kdyby nebylo bývalo United 93 bylo by to za plný počet. (26.11.2013)

Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu, nadělat z vás povidla, to já dokážu. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu. Hoja hoj, kapitán, jo ho ho za toho život dám. Hip hip hurá kapitán! Kapitán Hanks! Tak kluci barevný, jaká strojovna, nechcete radši vodu a meloun, že jo? Ale pozor na střepy, když hopkáte bosky, to pak moc bolí. Přiznám, že to začalo celkem nadějně, ale co se dělo závěrečné dvě hodiny, to by snad nevymyslel ani Kapitán Kormorán. Rozpačité pocity z projekce snad pomůže rozptýlit Tobias Lindholm, případně Andrej Kavun. Nazdar, vlastně AHOJ! (30.11.2013)

Kdo má strach, že bude chybět Greengrassova roztřesená kamera a zrnitý obraz, buďte v klidu. Je to tu zase a je toho dost. Navíc reklamu na USS NAVY neumí nikdo tak sofistikovaně a nenápadně, jako právě Paul. A civilní Hanks rovněž vynikající. Nemá to takový spád jako United 93 (větší osudovost), nebo Bourne (atraktivnější, akčnější téma), ale pořád je to neotřelý film, plný strhujících momentů a výborně zahraných scén. (07.12.2013)

Greengrass jak ho máme nejradši. Autentický, strhující a až do poslední minuty naprosto pohlcující. Tom Hanks navíc podal jeden z nejlepších výkonů posledních let a před posádkou somálských pirátů/neherců se také musí smeknout. Jen škoda, že ke konci je to až příliš natahované a až moc tu Greengrass útočí na emoce, což je u něj trochu nezvyklé. I přesto ovšem jako vždy spokojenost, tenhle styl v jeho rukách neomrzí asi nikdy. (17.12.2013)