Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)

Nebavilo ma to - ako Hanks, tak Greengrass pre mňa začínajú predstavovať čoraz výstižnejšie synonymum pre priemer, nezáujem a nudu, ktorá sa hrá na "niečo viac". Povedzme, že prvá hodina ma ešte relatívne bavila, ale potom už to išlo dole vodou (či skôr ku dnu). Zbytočne neosobné, nesympaticky chladné... keby sa na konci Hanks nerozplakal, tak je to ešte chladnejšie, než T-1000. (14.01.2017)

Další rekonstrukce skutečné události podle Paula Greengrasse je tady. Divák se tetelí blahem, ten náročnější však někde v hlavě v průběhu sledování téhle nebezpečné mise okolo ráje somálských pirátům vnímá, že mrazivou rekonstrukci Letu číslo 93 (nabídla větší osudovost, u Bourna tu byla zase atraktivnější látka a možnosti) jen tak něco nepřekoná. Nervy ale šponuje dostatečně, navíc má v hereckém štítu spolehlivého a stoprocentně amerického Toma Hankse (po delší době získal silnou hereckou příležitost, většinu děje je umírněný, v závěru na americké lodi ale naprosto suverénně zhmotňuje tu vlnu šoku z toho, co se v předchozích hodinách odehrálo). Trestuhodně nevyužitá Catherine Keener mi připomněla Hanksovu manželku Helen Hunt z Trosečníka, jenže ta alespoň dostala v závěru solidní hereckou porci. Karty jsou jasně rozdané, Greengrass se představuje už v trochu tradičním a předvídatelném (a nutno připomenout drobně utahaném) stylu, přesto pořád působivě. První polovina je velkolepější, druhá zase klaustrofobní. Obě dohromady autobiografické. Výsledek je pak soustředěnou podívanou. (08.12.2013)

Greengrass jak ho máme nejradši. Autentický, strhující a až do poslední minuty naprosto pohlcující. Tom Hanks navíc podal jeden z nejlepších výkonů posledních let a před posádkou somálských pirátů/neherců se také musí smeknout. Jen škoda, že ke konci je to až příliš natahované a až moc tu Greengrass útočí na emoce, což je u něj trochu nezvyklé. I přesto ovšem jako vždy spokojenost, tenhle styl v jeho rukách neomrzí asi nikdy. (17.12.2013)

Čtyři zubožení, takřka bosí rybáři, co kromě fetu nemají co do huby, se vydají s udicemi značky Kalašnikov na lov malých zelených šustivých Benjaminů Franklinů a jednoho tlustého vermontského sumce (kterého pak hodlají pustit zpátky do vody). Nahodí sice ve vlastním rybníku, ale bez platné povolenky, což znamená kvapný příjezd asi patnáctiset porybných a následné tvrdé penalizace. S rybáři se nevyjednává.. Nepatřím mezi hardcore fandy Greengrassova filmařského stylu a Captain´s Duty na tom nic nezměnilo. Snad kromě poslední půlhodinky, kdy se Tulení tým 6 nalaďuje na střeleckou vlnu se somálskými rachitickými bukanýry, jde jen o rutinní cvičení za pomoci strojově vyvolávané autenticity. Na kterékoliv ze tří stran konfliktu mi chyběla nějaká kontroverze, která by do toho dle příruček seřízeného soukolí hodila pár zrnek písku a já se možná až trochu kacířsky zamýšlel na tím, jak by to asi vypadalo, kdyby se té látky chopil Peter Berg. I když, raději nemyslet.. Korkorán Tom Hanks tradičně výživný. Co na tom, že jeho superhrdinný kapitán, který zase jen a pouze kvůli malým zeleným šustivým Benjaminům Franklinům plul nebezpečnou trasou blízko pobřeží, takřka naplnil definici spolupachatelství. Petrův zdar! (20.06.2017)