Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Na základě srovnání Kapitána Phillipse s tematicky podobným dánským počinem Únos by byl určitě dobře vidět rozdíl mezi evropskou (více úspornou) a hollywoodskou (spektakulární) kinematografií. Tato komparace by si jistě zasloužila nějakou hlubší analýzu. Vůbec celá Greengrassova novinka je hodna podrobné analýze (vyprávění a stylu a jejich vzájemným vazbám), to bych ale nosil dříví do lesa. P.S. Fascinace nad tím, jak byl prezentován tým SEAL a rozhodující moment celé záchranné akce, stále nepolevuje. (31.12.2013)

Tak jak jsem předeslal u dánského tématického souputníka Únos. Jde o dva filmy s tak podobnou zápletkou a přesto diametrálně odlišné. Únos je drama, které se soustředí na psychiku posádky vystavené dlouhodobému zajetí a na vyjednávání s únosci. Divák se tak spíš sžívá s postavami a během vyjednáváíní uvažuje nad tím střetem povah a odlišného vnímání světa. Naproti tomu Greengrassův film je dynamický thriller plný napínavých scén, které (většinou) nedají divákovi vydechnout. Vůbec celé je to postavené na dynamice a napětí. Naopak z postav si odnese spíš jen to, že kapitán se chce vidět s rodinou a že piráti samotní vlastně na výběr moc nemají. Nudno dodat, že pirátům je film až překvapivě vstřícný, ne že by je barvil nabílo, ale rozhodně z toho v rámci možností nevycházejí zcela jednorozměrně. Jistou plochost však dohání závěrečná scéna na ošetřovně. Dá se říct, že Phillips a Únos tvoří dva vrcholy trojúhelníka, přičemž tím třetím je ruský film Kandagar, který má z odobou dvou přístupů něco. Je víc akční než Únos a více psychologický než Phillips. Čímž neříkám, který z těch tří je lepší (pětihvězdičkový je pro mě Únos, zbylé dva jsou na čtyřech), ale je zajímavé, jak se podobná témata dají pojmout různě. (22.11.2013)

Srovnání s dánským filmem Únos se nelze vyhnout. Ale zatímco v Únosu bylo půvabné sledovat, jak unesení námořníci kromě příbuzných, pojišťovny a lodní společnosti nikoho nezajímají a vyjednavači se dohadují o každý dolar, v Kapitánovi Phillipsovi kapitánovi Phillipsovi už za pár hodin přispěchají na pomoc letadlová loď, vrtulníky, snipeři.... Filmu taky neprospělo, že loď opustíme poměrně záhy a po zbytek filmu jde už jen o záchranu jednoho rukojmího - kapitána Phillipse, kterýžto je pochopitelně übersprávňák a nikdo jiný než Tom Hanks jej nemohl hrát. Taky mi připadá, že Greengrass se už trochu vyčerpal a po slibném začátku napětí spíše uvadá, závěrečné finále je strašně natahované a vy už se nemůžete dočkat, kdy už je konečně postřílejí a bude konec. Perlička na závěr - skladba před závěrečnými titulky je solidní vykrádačkou Zimmerovy Time. (13.11.2013)

Hodný bílý námořní kapitán si se skupinou černoušků hraje na honěnou, pak na schovávanou a na závěr zkusí i slepou bábu. Copak o to, jsou to klasické hry, ale mne pan Ray nenavnadil scénářem, pan Ackroyd mne štval neustálým škubáním kamery a pan Greengrass tomu nasadil korunu nudnou tak, že jsem celkem třikrát usnul. Pravděpodobně jsem v těch krátkých nepřítomných okamžicích přišel o nějaký významný mezník filmových dějin, neboť zdejší komentáře superlativy nešetří, ale taky je možné, že od filmu zkrátka vyžaduji něco jiného než to ropou zamořené NIC, které jsem dostal. (08.02.2014)

Poslední počin Paula Greengrasse je oslavován jako jeden z jeho nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší. Zahraniční a především domácí recenzenti ale zároveň dodávají, že docudrama KAPITÁN PHILLIPS je ve filmografii britského tvůrce sázkou na jistotu, protože v porovnání s jinými jeho snímky podle skutečných událostí (KRVAVÁ NEDĚLE, LET Č. 93) není nijak ozvláštňující a napětí je navozováno především stylem. Ani s jednou připomínkou se ovšem nedá plně souhlasit, protože jeden z dosavadních letošních vrcholů v rámci oficiální kinodistribuce dosahuje maximální působivosti i díky své neprávem opomíjené netradiční výstavbě vyprávění, jež je výlučná v kontextu Greengrassovy tvorby a klasického hollywoodského žánrového filmu (thrilleru) vůbec._____ Na místo čtyř větších bloků jich je šest (vždy po dvaceti minutách, plus epilog), během kterých je vytvářeno napětí změnou počtu protagonistů i organizace vyprávění. Navzdory názvu není hlavní postava jedna (Phillips), ale dvě (Phillips, Musa - oba kapitáni). Ty se jako hlavní vyprofilují v prvních čtyřiceti minutách, během kterých se v oddělených segmentech ukazují podobnosti (dělají svou práci vzhledem k podmínkám dané země) a rozdílnosti (jeden může, druhý musí, protože dopady globalizace jsou u každého kontinentu různé) mezi nimi. Napětí je vyjádřeno nejprve očekáváním, kdy dojde ke střetu těchto dvou, a poté je dáno tím, že víme víc než všichni dohromady ukázáním jednání námořní armády, která stvrdí nemožnost dialogu mezi oběma kulturami. Od precizního thrilleru se dochází k širšímu ideologickému rámci s liberálním vyzněním, které bylo přitomno ve všech "greengrassovkách", ale ani v jedné nemělo podobu názorového i vypravěčského střetu mezi dvěma skupinami, z nichž vyčnívají jedinci odsouzeni ke ztrátě víry ve změnu systému k lepšímu._____ Detailněji jsem se o organizaci a výstavbě vyprávění ve vztahu k vyznění rozepsal v tematickém článku, kde jsem KAPITÁNA PHILLIPSE zasadil do kontextu Greengrassovy tvorby (se zaměřením na dokudramata). A jsem rád, že Blu-ray patří k jednomu z nejlepších (viz kritika). (23.11.2013)