Zachráňte pána Banksa

Jedna věc je být zneužita kapitalistickým filmovým magnátem, který vás přes protesty a odmítání pomocí finanční kompenzace dotlačí tam, kam potřebuje a přetvoří vaše niterní dílo k obrazu svému. Zkušenost jistě nezáviděníhodná. Ale použít vaše pravé jméno, jméno rodinných příslušníků a reálie k natočení příběhu o výše zmíněném, o vás, viděný pokřivenou optikou - navíc po vaší smrti, kdy se nelze jakkoli "ošívat" a s vyzněním, jak starou nerudnou pannu tíženou dávnými démony spasí a zachrání ztripovaný dobrosrdečný taťka Walt, kolem nějž tančí zpívající víly - to je teda už silný kafe a ukázka nedozírné megaarogance! Ale tak oba filmy se divákům líbí, tak je vyšší princip zajištěn. Zkušený vlk ví, jak se z jedné kozy nažrat dokonce dvakrát a za hlasitého aplausu přihlížejících. (14.04.2020)

Abych pravdu řekla, zprvu se mi do toho ani jít nechtělo, není to zrovna téma, které bych nějak preferovala, dvouhodinová stopáž na takový typ filmu mi přišla poněkud dlouhá a ačkoliv to není pro mě až tak směrodatné, tak vcelku průměrná hodnocení tomu taky moc nepřidala. Nakonec však rozhodlo herecké obsazení, takže jsem dala snímku šanci a jsem za to ráda, protože se mi po kratším, krapet vlažnějším začátku, dostalo moc příjemné podívané, odehrávající se ve dvou příběhových liniích, emotivnější v minulosti, vtipnější v přítomnosti (tedy v šedesátých letech), aby se to posléze slilo do jednotného celku, kdy jsem pochopila všechna ta hnutí, která vedla k vytvoření jedné z nejznámějších dětských knih, i když vlastně ani nevím, zda jde o skutečnost či fikci, ale to je mi v tomto případě jedno. Důležité je, že jsem se nenudila ani chvilku a jelikož jsem na rozdíl od některých zdejších hodnotitelů neočekávala od filmu co se odehrává kolem Disneyho, artové drama evropského typu, mohla jsem se v pohodě bavit a když už už hrozilo, že to sklouzne do příliš velkého patosu, vždy tu byla nablízku přísná, zahořklá paní P.L. Traversová, aby to nějakou uštěpačnou, sarkastickou poznámkou uvedla do správných kolejí. Tom Hanks je tu, jak jinak než výborný, ale ani on nemá na Emmu Thompson, protože je to právě ona kdo je nejsvětlejším hereckým bodem celého filmu a jak to jen říci...pááni, je vážně parádní a více než její interakce s Tomem mě dostal vztah její spisovatelky s řidičem limuzíny v podání Paulla Giamattiho, to bylo moc hezké. Stejně, jako moje překvapení ze snímku, od kterého jsem nic moc nečekala. Jen škoda, že Emmě utekla ta nominace na Oscara, byla by si ho moc a moc zasloužila. (11.02.2014)

Musíš to vidět v širších souvislostech. Nezapomenout, že to je vlastně jen kýčovitá óda na kýčovitý Disneyworld, která ti pravdu neřekne. Opravdu musím? Nebo si, s dovolením, mohu odnést z filmu svůj vlastní prožitek? Já totiž viděl výborný film. Hořké, přitom velmi úsměvné a současně velmi dojemné drama plné pocitově silných okamžiků, někdy ukrytých ve zcela banálních momentech. A ačkoli byl v tomto boji o Mary Poppins na první pohled vítězem spíš Disney, opravdu jím byla Miss Traverosvá. Zahořklá kyselá potížistka, odhodlaná bránit to jediné, na čem jí záleželo. Vzhledem k tomu, že disneyovka Mary Poppins existuje, nemusel jsem čekat, jak to dopadne. Mohl jsem se soustředit na osud filmové Pamely Traversové (je mi fuk, nakolik je autentický) a díky skvělému výkonu Emmy Thompsonové ho opravdu prožít. Její bolest i její boj. Ten proti Disneymu i ten vnitřní. Mohl jsem si vychutnat jak krok za krokem odhaluje proč ten boj vede, i to jak ustupuje, ale současně stoupá k hladině, láme okovy traumat, které jí tížily, aby se nakonec v dojemném premiérovém finále očistila. Zatímco Disney, ve výborném podání Toma Hankse, ač ji ukecal a získal svůj film, jako člověk prohrál, protože vše co řekl degradoval do roviny „řeknu cokoli, jen když dosáhnu svého a vydělám.“ Líbil se mi ten dvojznačný závěr, ve kterém sice všemocné studio dosáhne svého, poruší všechny své sliby, když pohádku ukrývající hluboce osobní drama znásilní do podoby kýčovitého muzikálu s animovanými tančícími tučnáky, ale současně je vítězstvím ženy, pro níž se fakt, že byla ve jménu zisku oklamána, stalo posledním krokem k osvobození. K tomu navíc výborný Paul Giamatti a působivě podané retrospektivní ohlednutí postupně odhalující hořké a bolestivé pozadí slavného pohádkového příběhu. Prožil jsem si každou minutu filmu a ani jedné nelitoval. (20.02.2014)

Tak velká sázka na jistotu, že v sobě nemá jediný překvapivý nebo zcela upřímný moment. Životopisů nerudných osob už tu zkrátka bylo tolik, že věčně kyselá Miss Travers spíš otravuje. Jak linka s adaptací, tak cesta do minulosti jedou podle strojené šablony, což je při dvou hodinách až vražedně únavné. Bezradnou třetí hvězdu zachraňuje dokonalý Hanks a fakt, že celá patálie je napsaná tak přívětivě a lidumilně, že vlastně nemá čím štvát. Snad právě jen onou nečekanou a smutně velkou obyčejností. (14.01.2014)

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)