Zachráňte pána Banksa

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)

Všechno to začíná velmi rozvlekle a Emma Thompson je protivná, až se na to koukat nechce, ale s postupujícími minutami se všechno zvolna vstřebává a usazuje na svá místa, až se všechno v závěru mění ve skutečně dojemný film; v tom dobrém slova smyslu. Člověk má po skončení chuť pustit si znovu Mary Popins, ale neměl by to dělat, ten muzikál má svá léta a v soutěži s "Panem Banksem" už neobstojí. (13.07.2014)

Jedna věc je být zneužita kapitalistickým filmovým magnátem, který vás přes protesty a odmítání pomocí finanční kompenzace dotlačí tam, kam potřebuje a přetvoří vaše niterní dílo k obrazu svému. Zkušenost jistě nezáviděníhodná. Ale použít vaše pravé jméno, jméno rodinných příslušníků a reálie k natočení příběhu o výše zmíněném, o vás, viděný pokřivenou optikou - navíc po vaší smrti, kdy se nelze jakkoli "ošívat" a s vyzněním, jak starou nerudnou pannu tíženou dávnými démony spasí a zachrání ztripovaný dobrosrdečný taťka Walt, kolem nějž tančí zpívající víly - to je teda už silný kafe a ukázka nedozírné megaarogance! Ale tak oba filmy se divákům líbí, tak je vyšší princip zajištěn. Zkušený vlk ví, jak se z jedné kozy nažrat dokonce dvakrát a za hlasitého aplausu přihlížejících. (14.04.2020)

Musíš to vidět v širších souvislostech. Nezapomenout, že to je vlastně jen kýčovitá óda na kýčovitý Disneyworld, která ti pravdu neřekne. Opravdu musím? Nebo si, s dovolením, mohu odnést z filmu svůj vlastní prožitek? Já totiž viděl výborný film. Hořké, přitom velmi úsměvné a současně velmi dojemné drama plné pocitově silných okamžiků, někdy ukrytých ve zcela banálních momentech. A ačkoli byl v tomto boji o Mary Poppins na první pohled vítězem spíš Disney, opravdu jím byla Miss Traverosvá. Zahořklá kyselá potížistka, odhodlaná bránit to jediné, na čem jí záleželo. Vzhledem k tomu, že disneyovka Mary Poppins existuje, nemusel jsem čekat, jak to dopadne. Mohl jsem se soustředit na osud filmové Pamely Traversové (je mi fuk, nakolik je autentický) a díky skvělému výkonu Emmy Thompsonové ho opravdu prožít. Její bolest i její boj. Ten proti Disneymu i ten vnitřní. Mohl jsem si vychutnat jak krok za krokem odhaluje proč ten boj vede, i to jak ustupuje, ale současně stoupá k hladině, láme okovy traumat, které jí tížily, aby se nakonec v dojemném premiérovém finále očistila. Zatímco Disney, ve výborném podání Toma Hankse, ač ji ukecal a získal svůj film, jako člověk prohrál, protože vše co řekl degradoval do roviny „řeknu cokoli, jen když dosáhnu svého a vydělám.“ Líbil se mi ten dvojznačný závěr, ve kterém sice všemocné studio dosáhne svého, poruší všechny své sliby, když pohádku ukrývající hluboce osobní drama znásilní do podoby kýčovitého muzikálu s animovanými tančícími tučnáky, ale současně je vítězstvím ženy, pro níž se fakt, že byla ve jménu zisku oklamána, stalo posledním krokem k osvobození. K tomu navíc výborný Paul Giamatti a působivě podané retrospektivní ohlednutí postupně odhalující hořké a bolestivé pozadí slavného pohádkového příběhu. Prožil jsem si každou minutu filmu a ani jedné nelitoval. (20.02.2014)

Filmy z prostředí filmařského zákulisí mám rád a tenhle je hodně zajímavý ústředním střetem dvou osobností producenta a spisovatelky... střetem osobností, které pojí tvrdošijně silná povaha, ale zároveň přesně s touto povahou rozděluje postoj nad chystaným filmovým projektem. Já sám jsem soucitil na straně spisovatelky, jíž se chystaná adaptace životní knížky (z níž má vzniknout, stejně jako z původního námětu v Trháku, muzikál !) emočně dotýká. Nelze říct, že by se postava proslulého producenta Walta Disneyho stala vyloženě „záporákem“, ale jeho lehce rozporuplnější vykreslení mě dost překvapilo, kdy se celkem brzy ukazuje jako vychytrale kalkulující magnát, který si až s dočasnou prohrou připomene jiné hodnoty a smysl realizace vysněného filmu. Tom Hanks v hlavní roli je nad očekávání mnohotvárně zajímavý: slizký, pragmatický, ale časem probouzející i zbytky druhé, empatičtější tváře muže pracovně pohlceného vysokým postavením. Disneyho dialog v bytě spisovatelky (Emma Thompson) vnímám jako jeden z vrcholných okamžiků, protože v něm obě postavy plně opouští zdánlivou charakterovou škatulku a propadávají se v konfrontaci se vzpomínkami na mládí k déle nepociťovaným emocím. Výjevů z Traversové dětství mi přišlo místy zbytečné množství (vzhledem k přerušování napětí hlavní linie), ale určitě přinesly zajímavou atmosféru doby i ukázku, jak své dětství a příběh z románu vnímá samotná paní spisovatelka, zatímco „továrna na sny“ spěje k (až kontrastně) odlišné vizi – ano, včetně animovaných tučňáků! :o) I přes vyděračský závěr (na němž se mi ale zamlouvá jistá nejednoznačnost v Traversové postoji k filmu, u tak rozmanitých emocí) se mi film hodně líbil, speciálně jsem si užil Jasona Schwartzmana a jeho scény předvádění muzikálních popěvků s klavírem ve studiu, které do odlišného dění vrhají velice pozitivní náladu... jako v klasickém muzikálu. [75%] (20.09.2024)