Falešná stopa

Prapodivné pokračování. Řemeslně je to sice výborně natočené, děj jako takový není úplně špatný, ale jednak vychází ze stejného podhoubí jako první díl (inspektor se vrací do otčiny, objeví se temné tajemství v rodině), ale bohužel to postrádá, hmm, jak to nazvat.. Asi existencionální pnutí bytí (hehe, to nikdo stejně není co znamená, muhaha). Kdyby tu nebyla tak velká podoba s prvním dílem, tak by to byl asi film lepší, než takhle a navíc závěr předvádí expresivní cucání z prstu. (30.12.2016)

Za druhé jsem to shlédl s hrůzostrašnym dabingem ( ano, za ten tvůrci nemůžou, my bad) a za prvé, kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád moc dlouhé. Slovy klasika: první půlka je nová a tenká a ta druha tlustá a stará. V první polovině čekáme na hlavního hrdinu, ten nepřichází a ta druhá půlka je cela o něm... Taková lehce nadprůměrná krimi. (13.10.2017)

Téma "já na nikoho nic neprásknu" a "do toho se raději nepleť" a "od toho dej ruce pryč" se po prvním díle vrací, což filmu dost stráží. To už jsme viděli v jedničce a i zde je hrdina detektiv sám proti všem (aspoň tu jednu kolegyni na své straně má). Napínavé to je naštěstí stále, detektiv se i zde někdy chová trochu jako idiot a také se přidalo na drama složce pomocí syna po mrtvém bratrovi z jedničky, který žije s nevlastním taťkou, kterého hraje Peter Stormare. Ten si zde střihnul jednoho z plejády milých, klidných týpků, jaké obvykle mývá ve svém herním repertoáru. Jejich rodinná krize mě celkem upoutala a i závěr mi přišel takový trochu uspokojivější, než už jedničky, ale zase celý vyšetřovací příběh mi naopak zase tak zajímavý nepřišel, to pytláctví v jedničce dělalo svoje. Aspoň že na Rolfa a Petera je vždy spolehnutí a proti jedničce i konec je lehce na pozitivnější vlně. (27.12.2016)

Nemohoucnost v zapadákově Norrlandu vrhá špatné světlo na celou policii, ze Stockholmu tak musí přijet vyšetřovací eso. No a kdo to asi na severu dokonale zná? Erik tak má, ač nerad, ve svém domovském městečku vyřešit brutální vraždu. Jeho zesnulý bratr Leif po sobě navíc zanechal syna, takže důvodů k návštěvě je víc. Místní policii každopádně stačí pár důkazů a má jasno. První hodina se dost vleče, poctivou severskou kriminálku to připomíná jen ztuha. Nemá to atmosféru, nemá to onu syrovost, nemá to ani nějak spletitý příběh, ale jen klidně lehce zaměnitelný s nějakou epizodou seriálu. Erikovi stejně jako u jedničky kdekdo hází klacky pod nohy či se ho snaží zmást vykonstruovanými důkazy. Rolf Lassgård navíc není nějaký zvlášť charismatický chlapík, tvůrci (stejně jako u jedničky) nemají otěže zrovna dvakrát pevně v rukou a chybí i ono typické severské brnkání na nervy. Ani Peter Stormare se vlastně nepředvede. Skrz naskrz průměrné. (12.07.2024)

Dvojka velmi důstojně navázala na jedničku a i když nešlo o "desítky" mrtvol, rodinné psychologické drama, které nakonec příběhu dominovalo, bylo zcela bez chyby. V závěru emoce a napětí, až se dýchat nedalo, do toho opět překrásné záběry na přírodu v kontrastu se zvěrstvy, kterých se dopouští psychopat Torsten. Pro mě nejsmutnější a nejstrašnější scéna byla ovšem ta, jak Erik odpráskne překrásného, poklidně se pasoucího losa nebo soba, nevím, co to bylo, který se díval krásnýma očima. Tím moje averze k lovcům ještě stoupla, je to nechutný a jen mě to utvrdilo v tom, že mrtvá těla zabitých zvířat nejím správně. (21.01.2018)