Prokletá vesnice

Hlavná hrdinka sa so svojou kamarátkou vyberá do svojej rodnej osady, a opäť raz bude musieť bojovať o holý život, pretože dedinčanov trápi dlhoročná kliatba, ktorá je úzko spätá s minulosťou jej rodiny. Je to v pohode, ale žiaľ, rovnako to nie je horor, na ktorý by sa mal divák tešiť takmer rok ako ja. Anwar vytvoril celkom dobrú mysterióznu atmosféru v osamotenej lokalite, ale nič viac nepridal. Zvyšok je už len klišé - slečinka sa ukrýva, pobehuje po lese, popritom odhaľuje minulosť, snaží sa osadu zbaviť kliatby a tak ďalej. Priaznivci gore ostanú sklamaní. Nejaké podrezávačky sa síce nájdu, ale to k spokojnosti stačiť nemôže. Zaujímavé sú síce vraždy detí a novorodencov, či mačetová pasáž, ale samozrejme je všetko mimo záber, čo na nálade nepridáva. Strašidelné to taktiež nie je - duchovia sa objavia, ale tvoria iba nepodstatnú časť filmu, ktorý mimochodom mohol byť aj o 20 minút kratší. (16.06.2020)

Děvče přijíždí spolu s kamarádkou do odlehlé vesnice, kde pátrá po své minulosti. Jenže víska je stižená kletbou, která má něco společného s její rodinou. Velkou roli specifické prostředí, trocha toho indonéského folkloru a docela zajímavá charakteristika kletby. Nicméně to samo o sobě nestačí. Z mého pohledu filmu chybělo především napětí, což zamrzí o to víc, že příběh má k dispozici holčičkové duchy a ti jsou nejstrašidelnější ze všech. Bohužel Anwar s nimi šetřil, takže se tu mihli jen na pár vteřin a jejich výrazná role v závěru mi připadala jako výraz scénáristické nemohoucnosti. Neprospívá ani přepálená stopáž, což platí především tu část, která předcházela příjezdu do vesnice. A nakonec jsem si příliš nevěděl rady s hlavní hrdinkou. V jednu chvíli mi byla sympatická a v té druhé jsem jí přál vraždu, smrt, zabití. Jednou se to dá, ale po Pengabdi Setan bych chtěl od Anwara víc, než jen průměr. 50% (03.10.2020)

Další potvrzení faktu, že na indonéské filmy se už dávno nepatří shlížet s nedůvěrou, nebo dokonce spatra. Filmařsky prvoligové a scénáristicky obstojně průměrné béčko, směle snesoucí srovnání s obdobnými béčky "západními" či východoasijskými. Pro západního diváka navíc přitažlivé právě svou "asijskostí", konkrétně neotřelými reáliemi indonéského (javánského?) venkova, kde namísto islámu překvapivě frčí spíš pověry, kletby a černá magie. I děj je o poznání temnější a drsnější, než u většiny současných rádoby horrorů západních, které jsou často spíš středoproudovými rodinnými duchařinami, navíc s dětmi v hlavních rolích. (13.03.2022)

Niektoré krvavé scény vyšli, ale najmä po tej zvukovej stránke, teda ten zvuk prerezania kosti, brúsenie mačiet, trhanie tkaniva, no proste všetky tie mäsiarske melódie - tie boli privedené do dokonalosti. Na druhej strane obrazová stránka nedoručila to, čo nám priniesli tóny. Ako by sa tvorcovia báli ukázať viac surovosti, viac toho hnusu, väčšina ostala skrytá. Pritom priestor tu na to bol a hlavne, je to predsa horor tak na čo šetriť červeným farbivom? (12.08.2020)

Práca v mýtnom domčeku diaľnice bohvieaký príjem nezaručuje. Ak sa k tomu pridruží obťažovanie násilníka, mladá žena aj s kamoškou jednoznačne opustia toto nevýnosné a nebezpečné povolanie. Za našetrené peniaze rozbehnú živnosť na predaj textilu. Veľké podnikateľské plány zakapú na biednom objeme predaja. Rozhodne to nechcú vzdať. Chopia sa preto šance privyrobiť si, vidinou veľkého dedičstva jednej z nich. O vlastnej rodine nevie skoro nič. I vyberú sa do odľahlej dediny, na miesta jej útleho detstva. Nevedie tam ani riadna prístupová cesta. Miestni sú mlčanliví a neprístupní. Cintorín je plný hrobčekov maličkých detí. V centre ich záujmu je opustený dom - túžený predmet dedičstva. Do zdanlivo jednoduchej záležitosti sa začne zamotávať čierna mágia, prekliatie, temná minulosť, zjavenia duchov. A túžba usporiadať veci tak, aby sa všetko napravilo späť do normálu. Žiaľ bez obetí to nejde. Atmosférická dramatická záležitosť z Indonézie. Pracuje s miestnou mytológiou. Nemá to hororovú ani desivú atmosféru, skôr mierne znepokojivú. No nevadí to. Sledovať príčiny a následky rodového prekliatia je totiž celkom zaujímavé. (26.10.2020)