Prokletá vesnice

Další povedený koncert Joka Anwara. Už první minuty na mýtné bráně dokazují, že frontman indonéské kapely Ya Rad Strašim i tentokrát podladil svoje kytary na strunu A (drop a= atmosféra) a tu, jak známo, má Bloody nejradši. Celkem schopně diriguje všechny své ovečky před i za kamerou, takže herci tolik nepřehrávají, jejich postavy "dýchají", kamera napíná rafinovanými úhly a hudba jen dokresluje tu mystickou, zlou auru prokleté vesnice. Samozřejmě, i mistr se občas utne a něco si nepohlídá, takže dojde přinejmenším na dvě klíčové scény, u nichž si nebudete jisti, jestli máte být v šoku, nebo se hlasitě zasmát nad její nedokonalostí. Nehledě na fakt, že ve zdejší vesnici rodí ženy každou noc. Ale nevadí, i tak velká spokojenost. (16.06.2021)

Práca v mýtnom domčeku diaľnice bohvieaký príjem nezaručuje. Ak sa k tomu pridruží obťažovanie násilníka, mladá žena aj s kamoškou jednoznačne opustia toto nevýnosné a nebezpečné povolanie. Za našetrené peniaze rozbehnú živnosť na predaj textilu. Veľké podnikateľské plány zakapú na biednom objeme predaja. Rozhodne to nechcú vzdať. Chopia sa preto šance privyrobiť si, vidinou veľkého dedičstva jednej z nich. O vlastnej rodine nevie skoro nič. I vyberú sa do odľahlej dediny, na miesta jej útleho detstva. Nevedie tam ani riadna prístupová cesta. Miestni sú mlčanliví a neprístupní. Cintorín je plný hrobčekov maličkých detí. V centre ich záujmu je opustený dom - túžený predmet dedičstva. Do zdanlivo jednoduchej záležitosti sa začne zamotávať čierna mágia, prekliatie, temná minulosť, zjavenia duchov. A túžba usporiadať veci tak, aby sa všetko napravilo späť do normálu. Žiaľ bez obetí to nejde. Atmosférická dramatická záležitosť z Indonézie. Pracuje s miestnou mytológiou. Nemá to hororovú ani desivú atmosféru, skôr mierne znepokojivú. No nevadí to. Sledovať príčiny a následky rodového prekliatia je totiž celkom zaujímavé. (26.10.2020)

Po dvou snímcích Modus Anomali (Ritual) a Pengabdi Setan (Satan's Slaves) jde o můj třetí film, kterej měl pod režisérskou taktovkou Joko Anwar. A i do třetice platí, že nabídl 3 hvězdičkovou podívanou která neurazí. Nejlepším filmem ve kterým měl Joko Anwar prsty tak i nadále zůstává Ratu Ilmu Hitam (The Queen of Black Magic) kde sice nebyl u režisérskýho kormidla ale je podepsanej pod scénářem. (14.10.2022)

Velmi příjemný hororový objev, který mě hodně potěšil. Hlavně v úvodní části, než film naplno vyloží karty, je to budování atmosféry zcela mimořádné, a byl jsem z toho nekriticky nadšený. Když se pak děj přesune do odlehlé vesnice, a především když se osvětlí původ kletby, moje nadšení lehce opadlo, ale pořád to vydalo na kvalitní zážitek (dílem určitě kvůli té exotické výpravě, která je zde naprosto ústřední kvalitou). Btw. velmi vzdáleně mi to připomnělo snímek Strýček Búnmí, který je minimálně jednou tak "exoticky úlítlý" (nevím, jak líp to popsat) než Prokletá vesnice, a který si zde shodou okolností vysloužil identické hodnocení 63 %. (27.03.2023)

No tak mne pre tento krát "Joko Anwar" celkom solídne nachriachal do ksichtu, lebo po skutočne extrémne vydarenom "Ratu Ilmu Hitam" som dostal len akýsi totálny odvar toho, čo tento chlapík naozaj dokáže. "Impetigore" nie je ani desivý, ani krvavý, ani kurva nijaký horor. To, že sa to vezie na nejakej vlne tajomna, ešte neznamená, že to kompletne naplní očakávania. Ja osobne som veľmi sklamaný, moje očakávania boli priveľké, pričom skutočne mi hlava neberie tú zbytočne premrštenú stopáž, ktorá je tu v tomto prípade na dve veci, na kokot - a na nič, lebo príbeh ako taký, ktorý mierne pobral štipku originality, sa dal bez problémov skrátiť o "dvacku", a mohol ostať aj vlk sýty, aj ovca celá. Slabota .. (28.07.2020)