Vlčí děti

Presťahovať sa z rušného moderného megapolisu na horskú samotu, prečo nie? Lenže v tomto prípade nejde ani tak o voľbu ako o nutnosť utiecť pred všetko vidiacimi očami obyvateľov mesta. Skryť pred doternými zrakmi modifikované deti. Uprostred prírody sa divák dozvie niečo zo zásad pestovania zemiakov a iných plodín, kochať sa môže na záberoch prírody. pritom dostane alegorickú bájku o rôznych spôsoboch a možnostiach osamostatňovania sa ľudských jedincov od svojich rodičov. A o prežití v komunite viac či menej roztrúsených susedov - lazníkov. Krásna animácia, trochu alegórie a dojímavé zábery uprostred prírody si nejaké tie hviezdy zaslúžia. No zďaleka nie absolutórium, pretože tentoraz všetka ta prírodná motivácia a celý príbeh neboli podané prirodzene, ale bol trošku cítiť kalkul. Vypočítavosť na efekt dávkovaných scén spontánnej radosti, dojímavej zamilovanosti, trpkého smútku, spoločnej radosti v rodine, srdce zvierajúcich scén slzivého smútku. Bližšie skôr priemeru, no ó hory, ó horská a srdcu blízka kopaničiarska scenéria tentoraz vyzdvihla hodnotenie hore. (21.01.2015)

Když nevíte, jestli vzít potomka k dětskému lékaři nebo k veterináři. ■ Maximum, protože Vlčí děti Ame a Yuki jsou hodně unikátní věc. A teď nemluvím o animaci, která místy dosahuje dokonalosti a některé záběry vody by se skoro daly propašovat do hraného filmu, aniž by si toho divák všiml. Unikátnost spočívá v pocitu z děje, který jde výrazně hlouběji, vážněji a jinam, než většina animovaných filmů. Prosluněné, tíživé. Respekt vůči Haně! ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vTj1-Bu4PWE ■ Ost http://www.youtube.com/watch?v=5oWMHIjOzzg (27.04.2014)

Nevim, jestli je to tim, ze se mi v noci zdal sen o velkem a zlem psovi, ale tento film mi nametem moc nesedl. Souloz Hany s vlkem, ke ktere se schyluje je hodne perverzni a nechutny, holt Japonci...:-). Zivot na venkove je zajimavy a pro me osobne je nejvetsim kladem cele pohadky. Animace pro japonsky film typicka, stejne jako hudba nicim neprekvapi. (26.12.2015)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Ach, to byla nádherná animace, a ta příroda, krása až oči přecházely. Moc povedená byla část kde se vlastně jen vyprávělo obrazem za podpory krásné hudby o vztahu matky a otce. Celá první půlka filmu byla móc roztomilá a zábavná (dětská klinika vs. veterina :-)) a u malých vlčátek jsem se výborně bavil. A scénka s čerstvě napadnutým sněhem s parádním hudebním podkladem byla úchvatná! Jenže pak přišla chvíle kdy vlčata trochu povyrostla, film zvážněl, roztomilost byla pryč, ovšem ta dramatická stránka filmu už nebyla tak působivá. Ale stále se člověk rozhodně nenudil a jen čekal, kam to celé povede. Nicméně na pět hvězdiček to nebude, ačkoli účast Miyazaki Aoi (ač jen zvuková) byla velmi příjemná. (18.04.2015)