Můj vysvlečenej deník

Co dělaj holky, když maj depresi? Nic. Blejou. Konec citace. Není to komplet buransky "teenagerovské", to je ale asi jediná poklona, kterou jsem schopen složit. Deník je úplně prázdný, nezáživný, nesmyslný, nezajímavý, nezábavný. Jestli "současnou českou komedii", tak Přebor a klidně i Vrásky z lásky. Jestli komedii od holek, o holkách a "pro holky", tak jedině Bridesmaids. 50% (24.04.2012)

Příběh nic zvláštního nepřináší. Záběry z psychoterapeutických sezení byly vyloženě zbytečné a nic neobjasňující či neřešící. Jen díky výbornému přirozenému hereckému projevu hlavní představitelky Veroniky Kubařové (a také Petry Špalkové) hodnotím 3*. 55% (v jiném obsazení by to bylo o hvězdu méně) edit: Viděl jsem shodou náhod po šesti letech podruhé a musím souhlasit sám se sebou :) Dobré existenciální (?) mládežnické drama (za komedii se to považovat snad ani nedá), nenudil jsem se a pěkné tři hvězdy ponechávám. (viděl jsem: 2x) (25.11.2012)

Tak chci se na to podívat už 5 let, ale odvážil jsem se k tomu až teď, kdy jsem teoreticky "neměl na výběr"... Nutno uznat, pár světlých momentů to má, pokus je to hezký, ale bůhvíjak jsem se u toho nebavil, skoro všechny postavy mi byly nesympatické, celé to graduje hrozně divně - nahodile a zároveň extrémně předvídatelně (třeba tajemství smrti Johaniny matky jsem bral jako fakt od té chvíle, kdy se o ní zmíní poprvé - tím pádem je tenhle tak jednoduchá záležitost, že vážně přemýšlím nad tím, jestli jsem někdy viděl něco jednoduššího) a celkově to je poměrně nuda. Ještě bych tu mohl pitvat chování postav, které vlastně nemají žádné starosti a tak jsou spíš šablonami, ale je to komedie, tak to zas tolik kritizovat nebudu. A Johaně fakt nevěřím, že jsou "normální česká rodina jako kterékoli jiná v republice". Všechny rodiny totiž mají moderní vily, obrovské zahrady a nula starostí, že ano, to je realita... Asi bych to tolik nekritizoval, ale takhle se žije skoro ve všech českých komediích a už to působí spíš trapně. 2* (07.03.2021)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)