Réžia:
Michel GondryScenár:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrajú:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hravá adaptácia legendárnej literárnej predlohy Borisa Viana. Idealistický a vynachádzavý, no najmä nesmierne bohatý Colin žije vo svojom surrealistickom parížskom svete, do ktorého patria ešte priatelia Nicholas a Chick. Jedného dňa sa bláznivo zamiluje do krásnej Chloé, ktorá však trpí zvláštnou chorobou - v pľúcach jej rastie lekno...Kvôli liečbe musí byť neustále obklopená kvetinami a piť len dve lyžičky vody denne. Vizuálne fascinujúci film Michela Gondryho je adaptáciou legendárnej literárnej predlohy Borisa Viana. (STV)
(viac)Videá (10)
Recenzie (324)
Snímek mě zaujal plakátem, obsazením, popisem děje i zemí původu. Čekala jsem něco francouzského v tom nejlepším slova smyslu - imaginativního, dechberoucího, kouzelného... Ale nakonec jsem se v té vší surreálnosti sama utopila. Zpočátku mi spadla čelist, pak mě to chvíli bavilo a hrála jsem s Gondrym jeho hru, jenže nakonec, a nebylo to tak daleko po začátku filmu, mě Pěna dní bohužel přestala bavit. Její podivnost, která mě zpočátku zajímala, mě začala iritovat. Bylo to moc. Divné, pošahané... Byť připouštím, že to vlastně fungovalo. Asi bych více zdůraznila romantickou linku a ubrala na smršti formálních vychytávek. I když tak nějak tuším, že Pěna dní by mě nebavila ani na papíře. ()
Takový mišmaš Jeuneta, Švankmajera, Věčného svitu neposkvrněné mysli a Fontány, kterému však chybí nějaká ústrojnost, nějaké směřování, nějaká pravidla uvnitř samotného vyprávění. I když vyprávíte surrealistický příběh, i tak musíte dodržovat vnitřní logiku, to není o tom, že můžete nacpat všude všechno, co vás napadne. Také sny, když se vám zdají, mají nějakou vnitřní logiku a nějakým směrem rozvíjejí „děj“. Můžete v nich létat, procházet zdí, ale když jste ve městě, potkáváte atributy města, nikoliv louky. Tenhle film chce říct něco, co je v knize pojato trýznivě poeticky, ale neumí to. Místo toho sází na bláznivé nápady, které jsou ale pitomé a často prostě nemají žádný účel. Jako kdyby si rejža ráno řekl, hele, to by mohlo být dobrý, to zkusíme. Jako by tedy neměl žádnou vizi, kam a jak chce film směřovat. Díky tomu má snímek sice chvílemi jisté pokusy o atmosféru, ale celkově je falešný, rozhozený a nijaký, nudný a protivný. ()
Těžko si představit vhodnějšího režiséra pro filmovou adaptaci Vianovy Pěny dní, než jakým je francouzský hračička Michel Gondry. Což dokazuje tuna vizuálních nápadů, laciných, ale přesto fungujících efektů, které hezky korespondují s duchem předlohy. Nevyhnutelně se zde ale ztrácí neuchopitelnost onoho bizarního surrealismu, který do ní autor vložil. Všechno je vizualizované přesně podle popisů předlohy, její kouzlo je ale pryč. Tím neříkám, že je to špatná adaptace, Gondry to ustál se ctí a film dojímavě graduje ke konci (opět, se spoustou nápadu) přesně tak, jak je potřeba. Problém vidím jednoduše v tom, že Pěna dní se zkrátka k filmovému zpracování nehodí. Zmiňovanou vizualizací ztrácí její absurdnost možnost působit na recipientovu imaginaci, takže se divák ve výsledku jen přes dvě hodiny dívá na festival hravého režiséra bez možnosti se na ní jakkoliv duševně podílet. Imaginativní literatura se do filmu převádí strašně těžko a byť mi, jakožto milovníkovi předlohy, bylo příjemné strávit další čas ve společnosti Colina, Xhloé, Nicolase a dalších, vždy se radši vrátím k Vianovým slovům než ke Gondryho pohybujícím se obrazům. 70 % ()
Připouštím, že Gondryho Pěna dní není mistrovské dílo, ale troufám si říct, že co do imaginace a hravosti by si Gondry mohl s Vianem podat ruku. Za sebe říkám, že mě Gondry překvapil. Zdánlivě neukočírovaný přechod od hravé bezstarostnosti do tragického vyústění (jak se často vytýká) naopak považuju za dobře zvládnutý a přesně v duchu Vianovy předlohy. Přesto i u tohoto filmu se chci držet zásady, že film a knižní předloha se nesmějí srovnávat, proto se zřejmě zařadím k menšině, když napíšu, že Audrey Tautou, Romain Duris a Gad Elmaleh mi do jejich rolí sedli perfektně... ()
,,LIDÉ SE NEMĚNÍ. MĚNÍ SE VĚCI…“ /// Jsem zmaten. Neuvěřitelný! Tolik animace, tolik abstraktních a absurdních nápadů! Ovšem – každá zábava má svý meze…Ne že by mně myš dělající bubliny nebavila (pistolkou vole…bublifuk…, kde to žiješ?), ale když hudba zakulatí rohy pokoje, vím, že jsem ztracen. Ztracen ve fantasii a nápadech, kterejm nemůžu rozumět. Něco je vtipný, něco by vtipný bejt mohlo, první hoďka je krásně optimistická (kromě těch několika mrtvejch) a ona podivnost není příběhová, ale tím, čím nás obklopuje. Ujetá událost, který jsem dlouho nechtěl dát žádný hodnocení a ty 3* berte s rezervou. Tady bude dobře 1* i 5*. Záleží jen na tom, jak moc dokážete propadnout obdivu zvláštního vidění světa. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1947 Boris Vian, jsem nečetl. 2.) Zajímám se o hopsatrot, pianocktailista stojí vedle v místnosti a miluju molitor. 3.) Thx za titule ,,IkE_Blaster“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (5)
- Jedná se o stejnojmennou adaptaci slavného románu Borise Viana. (claudel)
- Snímek zahájil v roce 2013 za účasti režiséra filmu filmový festival v Karlových Varech. (Reesam)
- Jedna z postav filmu se jmenuje Jean-Sol Partre, jedná se o zparodované alter-ego existenciálního filosofa Jean-Paul Satra, bývalého přítele Borise Viana, autora knižní předlohy. Přátelství těchto dvou intelektuálů ukončily milostné pletky mezi Sartrem a Vianovou manželkou Michelle. (Mijagi)
Reklama