Assassin’s Creed

Tenhle film má „ksicht“. Jde jednak maximálně naproti fanouškům herní série, ale zároveň se snaží o osobité umělecké pojetí assassinského univerza. V pasážích ze středověkého Španělska je vizuálně nádherný, zobrazení Animusu je odvážně jiné (a lepší!), než známe z her a i když mě to emocionálně nechalo chladným, oceňuji osobitost, kterou přinesl Kurzel a cítím z toho jeho snahu natočit co nejlepší film, který nebude jen nudným popisným převodem hry. Výsostně umělecky zaměřený Kurzel mě prostě baví. Škoda, že lidé jeho poctivý přístup nedocení a že nebude pokračování. (16.07.2017)

Assassin's Creed je tak trochu krásnou zradou. Hravě „prázdný“ film. Skvělým příkladem jsou tři scény v Animu. Tyto očekávané sekvence začínají tak, jak by si mnoho fanoušků přálo, tedy krásnými velkými celky, výraznou hudbou a množstvím akce. Jenže jakmile se ke slovu dostane Aguilar, jsou akční scény z minulosti narušovány, nejdříve (a) přílišným důrazem na polodetail, čímž se komplikují prostorové vztahy, (b) zvyšující se frekvencí prostřihů do současnosti, do třetice pak (c) až (ne)příjemnou nekomunikativností vyprávění. Ani jeden ze zmíněných aspektů nepovažuji za „tvůrčí selhání“ jako spíše záměrnou snahu dezorientovat diváka. Což podporuje výrazná stylizace, důraz na kombinaci velkých celků a pohyblivého rámování (paradoxně pro ustavení majestátních prostorů mimo akční scény), volba španělského jazyka pro historické dialogy i jistá odtažitost a neproniknutelnost postav a prostředí. Jako by Kurzel lehce deformoval klasické vyprávění tím uměleckým. Skvělé jsou také momenty, kdy film divákům nedovoluje prozkoumat (potenciálně) bohatý a široký fikční svět, nikterak důsledně nerozvádí historii konfliktu obou stran, a dokonce hlavní postavy nijak výrazně nepsychologizuje. Assassin's Creed je vlastně zábavná ukázka toho, jak moc příjemné může být sledování až lehce nepříjemného filmu. Trailery i marketingová kampaň slibovaly akční nálož, která se hrdě postaví vedle vynikajících videoherních blockbusterů, ne podvratnou jednohubku, která diváka trochu potrápí. // Další důkaz toho, že videoherní adaptace jsou extrémně podhodnocené. (18.01.2017)

Umělecky ambiciózní, vizuálně podmanivé, místy dravé, jindy prkenné. Ačkoliv je to v akčních scénách poměrně osobité, emocionálně mě to nechalo chladným. Všechny ty nápadité rvačky a skákání po střechách sice vypadá fajn, ale pak se to celé zastaví, děj se přesune do současnosti a najednou se pracuje s tak trochu jiným příběhem. Především utahaným. Naneštěstí se to navíc bere moc vážně a na některých hercích vnímáme možná náznak pochybností, že si příště rozmyslí, k čemu se upíší. Australan Justin Kurzel není špatný režisér, dostal dost peněz a několik nebojácných kaskadérů, takže místy dokáže strhnout akcí. Na zbytku ovšem musí ještě zapracovat. (19.12.2017)

Čtyři scenáristi a jeden Kurzel na nesnesitelně nudný, rozdrolený a zcela vyprázdněný blábol, kde je i akce k ničemu, protože nikoho nezajímá, co se to vlastně děje. Fascinujicí, že tohle nešlo rovnou na VOD vedle Kobrokrokosaura. Úroveň herectví chudinky Marion by tomu odpovídala. Ta se musela stydět snad celý natáčení. (30.12.2016)

Ani vyložená videoherní břečka, ani nějaká dechberoucí adaptace, ale něco šedýho mezi. Sice nasvalený Fassebender a herecky kvalitní spol., úchvatný středověký parkour sekvence (bohužel jich není moc), stejně to ve finále nezabrání smradu slátaninou a zbytečností, kde mě dění v přítomnosti většinou otravovalo -- a to zabralo dobrou půlku stopáže -- plus to celý vyústí do ztracena. Žádná pořádná mystická akční jízda napříč časem se nekoná. Po týdnu jsem snížil na 2*. (14.03.2017)