Assassin’s Creed

I stupidní příběh lze odvyprávět tak, že nedává smysl. Nesnesitelně se táhnoucí dvě hodiny hry o jablko, které občas naruší povedený parkour a scéna, která prozrazuje, že Kurzelovi to myslí artově, ale pro blockbuster naprosto kontraproduktivně. Těžko říct, jestli plynulé přechody mezi historií a přítomností představují nějaký rafinovaný koment k umělosti gamerského zážitku. Nemám sílu po tom pátrat. Scénář je otřesně rozkydlý, postavy nemají žádnou vnitřní logiku a vyprávění spád. Čekal jsem očistný příval gamerské extáze, ale tenhle skok víry končil komplikovanou frakturou. (21.12.2016)

Ideální způsob toho, jak vytvářet videoherní apatace - nekopíruje se tu příběh, ale odehrává jiný, zasazený do videoherního světa. A proto je škoda pár věcí, které to kazí. Třeba ty hrozné kreténoviny, které vychází už z předlohy, aneb padouši se snaží získat Jablko z ráje, co obsahuje genetickou matici svobodné vůle člověka(ehm), nebo zařízení, kde sice máme zavřenou minimálně desítku elitních zabijáků necháme střežit partou chlápků s obuškama, k čemu nějaká palná zbraň, že jo... A když jsme u toho, tak půlka věcí, co jsou v částech odehrávajících se ve španělsku za dob inkvizice, působí zcela anachronicky, od hipster účesů, po fakt, že koňzpřeží jede tak sto km/h. Ale jinak je to dobrej film. Vážně, sice to trpí spoustou béčkových neduhů (scénář), ale evidentně tam někdo, kdo má řemeslo perfektně zvládnuté hodně bojoval o to, aby tam alespoň něco pořádného bylo (kamera, herci). A oni právě herci dělají ten rozdíl, mezi fajn oddechovkou a pitomým béčkem, alespoň v tomhle případě. (09.11.2017)

Umělecky ambiciózní, vizuálně podmanivé, místy dravé, jindy prkenné. Ačkoliv je to v akčních scénách poměrně osobité, emocionálně mě to nechalo chladným. Všechny ty nápadité rvačky a skákání po střechách sice vypadá fajn, ale pak se to celé zastaví, děj se přesune do současnosti a najednou se pracuje s tak trochu jiným příběhem. Především utahaným. Naneštěstí se to navíc bere moc vážně a na některých hercích vnímáme možná náznak pochybností, že si příště rozmyslí, k čemu se upíší. Australan Justin Kurzel není špatný režisér, dostal dost peněz a několik nebojácných kaskadérů, takže místy dokáže strhnout akcí. Na zbytku ovšem musí ještě zapracovat. (19.12.2017)

Tentokrát hodnotím čistě jen divácký prožitek. Od filmu jsem raději moc nečekal, a tak jsem byl vcelku příjemně překvapen. Z původního fantasy se sice stalo sci-fi, ale tvůrci vsadili čistě na akci. Poletující kamera se občas dívá vašima očima, tudíž si chvílemi připadáte jako v PC hře (což je vpořádku). Úderná hudba duněla tak, až se chvílemi otřásalo celé kino (asi ne, ale já ten pocit měl). A dlužno dodat, že naprosto skvělá hudba. Dále film sází na působivou vizuální stránku (nejen honička, ale třeba taková katedrála z vně i uvnitř je lahůdka, kord když je teprve ve výstavbě) a v neposlední řadě na dobré herecké výkony. J.Irons je padouch přesně podle gusta! Příběh jednoduchý - honba za tajemným Jablkem. Kde se vzalo a jak funguje, je vcelku jedno. Ač je mrtvol více jak v RoboCopovi, tak s krví se šetří. Ne že by nebyla, ale neplýtvá se...to proto, aby na film mohly i děti (jenže pro ně stejně moc vhodný není). Pokud máte rádi jízdu s vypnutým myšlením, pěkné obrazy, rvačky, honičky na koních...pak hurá do toho! Na původní AC klidně zapomenout... (01.01.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)