Suspiria

Pár slušných momentů se najde, já bych však radši film a ne slepenec všech výjevů, které Argenta za ta léta napadly. Jako film je totiž Suspiria až zoufale nekompaktní a vyplatí se vidět snad jen kvůli hudbě skupiny Goblins (to vše platí o celé trilogii). Ale možná jen nemohu přijít Argentovi na chuť. (22.04.2008)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)

Barvy, hudba!, atmosféra, střih na jedničku, všechno ostatní, jako třeba herci a děj spíš WTF, ale kupodivu mi nečinilo problém přistoupit na pravidla hry. Škoda jakoby odfláknutého konce. A bylo mi tedy trochu líto, že Argento neměl dost soudnosti opatřit sobě použitelného scénáristu, neb tohle mohlo být klidně skoro tak kulervoucí jak píseň o Kullervovi [3,5* - jelikož mě giallo většinou příšerně nudí a zde se tak kupodivu nestalo, zaokrouhluji nahoru] (26.04.2017)

Suzy Banyonová, mladá Američanka prichádza z New Yorku do nemeckej baletnej školy na okraji Mníchova. Skúsenosti, ktoré tu naberie však budú diametrálne odlišnejšie ako si myslela. Musím uznať, že hudba, hra s tieňom či farbami pri podaktorých scénach pôsobí naozaj zaujímavo, možno miestami až umelecky. Príbeh mysteriózny, o horor nejde ani omylom. Prvky tohto žánru, ako gore (ktoré je rovnako lacné, ako predvolebné sľuby), mimoriadne násilie či nebodaj lakačky, nájdete skôr v správach po 19:00. Prvá hodina úplný odvar destilovanej vodky z Nórska. Výkriky "Witcheees" síce zaujali, no že by ma tento snímok nejak vystrašil, to ani náhodou. Já neviem, nemal by byť divák pri tomto žánri emocionálne zasiahnutý? Alebo aspoň pohoršený? "Suspiria" nezvládol ani jedno, ani druhé. Ja som asi ozaj bez "citu". Taktiež nechápem, ako môže niekto udeliť 2 ★ a po opätovnom vzhliadnutí, rovných 5. Zaujímavé. O jednu, možno aj dve ★ mi to príde celkom prípustné, ale "Jackpot"??? V 70' rokoch možno tento snímok vyvolal nejaké pocity, ale teraz mi to príde ako pekne zabalená, no presto všetko lacná náhrada čokolády. Ja sa snáď nikdy nepoučím. Táto "Old School" škola je pre mňa ako streľba slepými. Z 10 snímkov zaujme jeden. A Talianskemu hororu som nikdy nedal vyššie hodnotenie ako 4★, čo by malo byť pre mňa jasným ukazovateľom. Ale viete čo? Nevzdávam to! Ešte Vás pár krát svojim komentom určite naseriem. Aj tak všetci preháňate :) - 50%. (25.09.2014)

Tak moje teprve druhé setkání s Argentem, ale opět docela příjemné. Tak dobré jako Opera to sice nebylo, ale ani o moc horší. Argentův styl se mi opravdu začíná líbit. Především jeho záliba v detailech, které né vždy působí až tak drsně, dále hudba, která navodí docela specifickou atmosféru a nakonec jsou to barvy. Argento dokáže umocnit dojem skvělými kontrasty, a je to právě i ta barva, která se podílí na atmosféře, podle ní můžeme pozorovat různé hladiny filmu. Zajímavá je i barva krve, která je červenější než červená na italské vlajce, ale to je předpokládám záměr. Argento díky kontrastu dokáže i skvěle zdůraznit to, na co by se měl divák soustředit, a co je důležité. Trochu hůře je na tom však děj a i ta snaha ukázat detail vede občas k menším nelogičnostem, ale to se snad dá odpustit, přece jen je to i fantasy. I když závěr zase až příliš bláznivý oproti předchozímu vedení snímku. (31.07.2008)