Úsvit planéty opíc

Inteligentní blockbuster. Moc dobrá hudba Michaela Giacchina, která sice občas padá do žánrového klišé, ale minimálně na začátku mě dostala svými až "ligetiovskými" postupy, čímž poněkud navázala na podobně provokativní soundtrack z původní Planety opic z roku 1968. Středobodem tohoto snímku, jejž posouvá Úsvit výše, je postava Caesara. Výborně zpracovaný charakter, který je morálně pevný, emocionálně působivý a přesto si s ním nikdy nemůžete být zcela jistí. Moc se mi líbilo, že autoři netlačí na pilu ve smyslu "divák musí fandit opicím" případně "divák musí fandit lidem". Každý si víceméně může zvolit svůj postoj a v obou táborech jsou ti špatní i ti dobří. Pokud mám snímek srovnat s těmi, který vlastně remakuje, a sice něco mezi Dobytím a Bitvou o Planetu opic z roku 1973, je tento remake jednoznačně lepší a věrohodnější zpracování téže látky, což je v konkurenci všech ostatních novodobých remaků, prequelů a sequelů obrovská výjimka. A zaujalo mě to rozhodně i více, než jednička. Trochu se však bojím dalšího dílu, aby se nestal jen pouhou samoúčelnou řežbou, to by se mi asi tolik nezamlouvalo. (16.07.2014)

Moc dobré, vlastně lepší než bych čekala. Reevesovi se podařilo to nejdůležitější a to přenést emoce z předchozího dílu i sem. Taková úvodní desetiminutovka na mě dokázala zapůsobit opravdu hodně. Co považuji za největší sílu filmu, je rovnost obou stran, není to tak, že lidé jsou ti zlí jako vždy, každá strana má prostě ty dobré a ty zlé, divák vlastně pořád neví, komu fandit, dokonale chápe obě strany, jen je mu jasné, že nemůžou vedle sebe žít a ví, že k velkému střetu prostě musí dojít. Ta rovnost právě vede k tomu, že divák ani ten střet nechce, najednou zapomíná, že je v kině na letním blockbusteru, od kterého se očekává "atrakce", ale je pohlcen příběhem a postavami a každá ztráta na jakékoliv straně diváka mrzí. Nevycházela jsem z údivu, že se to režisérovi a scénáristům podařilo udržet až do konce filmu, že se ani na minutu nepřiklonili na žádnou stranu, tohle má můj obrovský obdiv. (19.07.2014)

Skvěle udělané inteligentní pokračování. Už hned ta úvodní scéna s lovem mi vzala dech. Opice jsou perfektní a fakt není problém jim fandit. Lidští hrdinové za nimi trochu pokulhávají a pokud je ve trojce zase prostřídaj za někoho jiného, zlobit se nebudu. Finální bitka mě mile překvapila svojí "velkofilmovostí". (01.02.2015)

Zjednoduším to, po vynikajícím prvním díle remakujícím slavnou Planetu opic do moderního a realističtějšího hávu, přišlo pokračování, které je od první do poslední minuty jen intermezzo mezi dvěma zásadními částmi (první díl a třetí, kde bude gradace sporu). Bohužel na 130 minutách nedochází k ničemu, co nejde zkrátit na jednu větu a film se tak v mých očích i přes svou vysokou technickou kvalitu a výjimečné triky stává jen ukázkou současných možností digitálních mistrů v tvorbě skutečných postav. A možná ta zásadní tíha celého filmu ležící na těchto postavách prostě nestačí pro záruku vysoce kvalitního pokračování. (29.11.2014)

Od událostí z jedničky uplynulo deset zim a člověka už opice neviděli taky pěkných pár let. Idylka, kterou Caesar vybudoval v pralese za městem má ale skončit, když bílý muž vstoupí na jeho území. Pomalé budování vztahů a představovačky hrdinů se vyplácí ve válečnější druhé polovině. Kdy se Koba s kvérem pustí do díla. Opičí parta v čele s Andym Serkisem působí ještě realističtěji než minule a slova o vynikajících hereckých výkonech jsou na místě. Kebbellův Koba je boží. Lidská sebranka se soustřeďuje na Clarkeovu rodinu a i když vedle opičích bratří malinko zanikají, jsou pořád hodně fajn. Zarážející je účast Garyho Oldmana, který nedostává moc prostoru. Reeves skvěle zvládá vyprávění na konverzační rovině, ale ve válečné je taky jako doma. Útoky opic i bitky jeden na jednoho jsou neokoukané a působivé (hlavně scéna s obrněným transportérem a rotací bitevní vřavou) s precizními trikovými sekvencemi. Rozbořené San Francisko je taky pastvou pro oči. Spokojenost. Opice nezabije opici. (24.07.2014)