Kráľovstvo planéty opíc

Hop, a je tu lidoop... :-). Je to už... no ano určitě přes čtvrt století, co mi tenkrát taťka s výrazem naznačujícím že jde o něco extra vyjmul ze své veliké knihovny knížku Pierre Boulla - Planeta opic. Následoval ji pak film, který ač viděn tehdy za zážitkem z knihy mírně zaostával i díky tehdejším opičím převlekům, byť se tvůrci na svoji dobu překonali. Přesto poslední věta Charltona Hestona ve filmu mi utkvěla svoji silou v hlavě do dnes. Je zajímavé, že když dnes vidím fotky hudebníha dua Carpenters, tak mi Richard zkrátka připomíná někoho z toho filmu. :-). Byla to prostě taková opičí doba ty sedmdesátky. Vlasatá, chlupatá, přírodní... Přešel čas. Pryč je táta a ani teď tak najednou vlastně ani nevím, kde mám tu knihu. Opice tu jsou ale s námi v tom příběhu dál. Stejně tak, jak se ony snaží vzdělávat se a být lepší, přímo úměrně tomu lidstvo upadá. Přijde mi v tom až neuvěřitelná paralela s dneškem. Zabíjíme se navzájem a um s inteligencí upozaďujeme nic nepřinášícímu konzumu (krom zisků těm co nám jej umně servírují). Nudíme se a tak vymýšlíme všelijaké nesmyslné teorie jimž pak direktivně podřizujeme způsoby žití což má mnohdy dopad i na samotnou kvalitu našeho života. Ve filmu je to virus, já si kladu otázku co je to v reálu. Jestli předchozí ,,Planety'' byly skvělé, tak tato je parádní. Opice jsou naprosto dokonalé, úžasné je i nazvučení a jejich namluvení. Scenérie jsou dechberoucí. Co obraz to nějaký pozůstatek dávné velikosti lidstva. Mrakodrapy jež si zpět pojmula příroda, vraky lodí na pobřežích... Vše zašlé, ohlodané dávným zubem času. Moc mne to bavilo a konec je takový, že se asi můžeme dočkat pokračování. Jindy bych byl asi an rozpacích, ale zde se na něj budu těšit. Dávám za 4 orlí vejce. * * * * (30.07.2024)

Až nečekaně mě dokázal vcucnout další opičí příběh. Příběh je vyprávěn velmi poutavě směrek k divákovi, vývoj příběhu totiž dokáže perfektně pořit otazníky, proč se děje co se děje a kam to všechno spěje. Aby toho nebylo málo, tak opičí společnství se blíží tomu lidskému i z hlediska překrucování myšlenek praotce opic Cesara za učelem neomezené moci jedné óbr hnusné opice s korunkou. Samostatnou kapitolou je pak vizuální stránka filmu, ta je tady fakt hodně dokonalá v tomhle ohledu to chce kino bez debat. Když půjdou kino blockbustery tento rok tímto směrem, rozhodně budu za pěkně spokojenýho parchanta. (08.05.2024)

Výborná výprava, úchvatné scenérie a zejména trikoví kouzelníci z novozélandského studia Weta. Jejich hrdinové z jedniček a nul, to je prostě hluboká poklona. Jenže co dál? Pražádný humor, mizerné emoce, průměrná atmosféra, rozkolísané tempo, bez momentu překvapení a hlavně tu máme postapokalyptický svět (o mnoho generací později), který si musel mnohé prožít, přitom tady je předložený v absolutně nesurovém rodinném balení. Chlupáč Noa je sympaťák, ale Andy Serkis a jeho vůdcovský Caesar, to bylo jednoduše ikonické spojení. Každopádně jeho odkaz přežívá také v aktuálním světě, kde vládnou primáti. Žijí v různých oddělených klanech, jeden napadne druhý, tlupa je zajata opičím tyranem, ústřední hrdina přežije a čeká ho (nejen ve snaze zavděčit se silnému otci) záchranná odysea. A v čase (v dalších dílech) pochopitelně cesta k sebevědomému vůdci klanu. Zatímco lidská žena (a dobře ji hrající Freya Allan) potěší, u orangutana Raky jsem byl rád, co se mu na mostě přihodilo. I další postavy jsou poměrně nezajímavé nebo nedostávají tolik prostoru, kolik by měly. Technicky naprosto v pořádku, příběhově nikoliv, i když základy pro další potenciální filmy samozřejmě máme. Wes Ball se mohl po sérii pro náctileté (Labyrint) dostat na dospěláckou akci, ale krapet to odmítl. Důstojné, ale měl se do toho pořádně obout. Tři až čtyři hvězdy. (09.05.2024)

Pořád platí, že znovuoživení světa Planety opic mi připadá naprosto zbytečné, ale tenhle díl se celkem dal. Svým způsobem je to rodinný animák o tom, jak  hodné opice trpí pod kuratelou zlých opic, do čehož je zařazeno několik motivů z původní klasiky. Ale vizuálně je to hezké a opice mi tady přišly opět o něco povedenější, než v předešlých dílech. Nicméně na tu sáhodlouhou stopáž se toho tady děje opravdu málo a film víceméně stojí na sledování opic, které se chovají a mluví jako lidé. No a závěr vyvolal víc otázek, než odpovědí. Herecky to asi nemá moc cenu hodnotit, ale vypíchnul bych povedeného orangutana, který "zahrál" na výbornou. 55% (15.07.2024)

Opic není na filmovým plátně nikdy dost, a to platí dvojnásob pro pokračování kultovní trilogie Planety opic který je zároveň poctou původnímu filmu z roku 1968. Není to dokonalý blockbuster, to určitě ne – těch nelogičností v ději by se přece jen pár našlo, chybí tomu výraznější pointa, a mytologie fikčního světa je k velké škodě upozaděna. Přesto jde o výborně atmosferickou a tak akorát komorně minimalistickou post-apokalyptickou dobrodružnou podívanou s perfektní výpravou, poctivým řemeslem [CGI a trikové provedení celkově fakt nemá sobě rovnou konkurenci] a pohlcujícím audiovizuálem, který se u filmů podobného ražení jen tak nevidí. To vše a nejen to zároveň funguje jako prolog k nadcházející opičí trilogii, která má ambice být stejně, ne-li více kvalitní jako ta Caesarova. (08.05.2024)