Vraždy vo Wolf Creek 2

Mick Dundee by žasnul, jak se jeho méně slavný kolega Mick Taylor chová v australské divočině ke klokanům, k mladé dívce a úctu nemá ani k (starším) lidem. Vytrvalé pronásledování a následné zabíjení zahraničních turistů, zvířat a v neposlední řadě důchodců patří k jeho oblíbené kratochvíli a jak sám srdnatě prohlašuje, nenechá přece svoji rodnou hroudu devastovat přívalem smradlavých zahraničních turistů. A tak si nejdříve vyhlédne mladý párek německých turistů a u útěku dívky z jeho spárů se pro změnu nachomítne anglický mladík, který to schytá za všechny. Pokud jste čekali, stejně jako já, že si na paškál vezme sličnou polonahou holčinu, tak to jste se zmýlili. Tentokrát se od tohoto příjemného hororového klišé film odklonil, čímž přišel razit krvavou cestu s novým typem zabijáka, který se nad utrpením svých obětí, jež jim způsobuje, zvrhle baví, hláškuje u toho ostošest a jen je velká škoda, že se režisér snaží divákovi vehementně namluvit, že příběh vychází ze skutečných událostí, když v záhlaví závěrečných titulek stojí upozornění, že jde o smyšlenou story. Navíc by film musel být trochu uvěřitelněj až autentičtěji natočen, aby se do jisté míry sled zobrazených událostí dal akceptovat. Jedním ze zásadních novátorských prvků je snaha režiséra Grega McLeana hororový subžánr exploitation nějakým způsobem osamostatnit a udělat z něj regulérní žánr, což je záměr poněkud troufalý při jeho nevelkých režijních zkušenostech. Ačkoliv se neodbouraly prvky hixploitationu a slasheru, tak se s tím popasoval zdatně a navrch přidal markantní nadhled. Zabiják Mick Taylor je postava se kterou se oba díly pojí, avšak do jaké míry to je nemůžu posoudit, protože jedničku jsem neměl možnost shlédnout a odpadá tedy možnost srovnání. Taylor není zrovna prvoplánový charismouš a zpočátku mně přišel až celkem jako tuctový týpek připomínající obhroublého zálesáka s originální porcí hlášek, kterým se dá zvrhle zasmát. Hned v úvodu, kdy se pustil do likvidace dálníční policejní hlídky bylo jasné, že i když rád žertuje, tak si oběti před smrtí rád psychicky zdeptá a pomalu jim s hrozivě vztyčeným prstem a s nožem v ruce, popřípadě jiným řezným nástrojem, přečte australskou ústavu nebo pakt o neútočení. Test znalostí z australské historie praktikovaný zabijákem na vystresovaném mladíkovi je poměrně originálním a velmi překvapivým závěrečným vyústěním víceméně přímočarého děje. Těm, co mají nakoukáno jistě neunikne podobnost se starším snímkem "Stopař" ve kterém šlo také, stejně jako zde, o vystavení obětí psychickému a fyzickému teroru. Přece jen originálnější je film v jednotlivostech. Pár scén určitě překvapí, některé scény znechutí, zvláště pokud divák patří k ochráncům přírody a (digitálních) klokanů zvláště, i když od této scény, kdy hopsající tradiční zástupci australské fauny končí pod koly kamionu, jsem čekal rozhodně víc. Gore dobré, ale toho nahánění bylo víc, než vražd. A přece jen honit jednotlivce, v tomto případě mladíka, se nedá v žádném případě srovnat se skupinkou vnadných a vřeštícich děvčat. Kromě toho inkriminovanému mladíkovi to v řešení krizové situace příliš nepálilo, ale ve vědomostním testu si vedl relativně zdatně. A jestli jím nakonec prošel či nikoliv se už budete muset přesvědčit sami. U mě film prošel. Jedno je však jisté. Film neprojde a pravděpodobně si znepřátelí německé a britské turisty, seniory a klokany. Mé hodnocení: 80% (06.05.2014) (menej) (viac)