Dnes naposled

Učebnicový příklad, jak mizerná filmová hudba dokáže napáchat veliké škody - ty synteticé pazvuky by mohly vhodně doprovázet leda humoristické skeče ze života mladého chemika, anebo nějakou nejapnou studiovou sci-fi bakalářskou povídku... A pak taky to poněkud příliš symetrické a za vlasy přitažené zakončení, jako vystřižené ze Zoly, filmu závěrem srazilo hřebínek. *** Jinak ale všechno to mezitím - to vrávorání paňáců s přeraženým hřbetem po šikmém tenkém ledě a ta usvědčená životní bezvýchodnost všech zúčastněných, která neoblomně ukazuje, že alkohol vůbec není příčina a že jsou na tom všichni stejně bědně, staří i mladí, už předem rozvržení, uzoufaní, určení k semletí mezi vzdálenou, v krvi kolující touhou žít jinak a tušením, že ten den, kdy se vytrhnou a vezmou život do vlastních rukou, nikdy nepřijde, a tak si raději ředí krev a otupují vědomí - to mělo tísnivé napětí, správně jemně vystupňované, takže byste jim chtěli aspoň chvilku držet palce, za ně doufat, že to nezkazí úplně všechno a všem, přestože víte, že v téhle lidské komedii jsou poměry sil dávno určené... *** Plus: Menšíkova postava hospodského, tvrdého a nezúčastněně nápomocného tragédiím svých štamgastů jako popravčí špalek, je silná a o to pozoruhodnější, když víte, že filmové Boží mlýny Menšíka o dvacet let později nechají, aby se v Ikarově pádu a Tažných ptácích ocitl v roli jednoho z těch na druhé straně pultu. Některé scény vyloženě volají po zálibném srovnání. *** (08.02.2014)

Ožratý jako prase jsem párkrát samozřejmě byl, ale nikdy jsem nechlastal. Nicméně svůdný hlas sirén závislostí docela znám a tenký hlásek pana Alkohola jsem párkrát taky zaslechl a ve slabých chvílích si člověk říká, jaké by to bylo vše v něm denně utápět a do mozku si nainstalovat klávesu Delete.  Ale tak naštěstí nežiju v neštěstí, abych o tom vážně přemýšlel a na těch pár svých chmur mám jiný recepty.  Fričova pozvánka do světa alkoholiků je pak výborná, příčiny spíš jen načrtne (proč asi chlastá pan továrník v padesátých letech, že?), ale s důsledky si servítky nebere. Pět alkoholiků a pět osudů: Smrt, šílenství, vězení, rodinná ostuda a byť se to na první pohled nemusí zdát, tak i komický Sovákův pátý alkoholik Zemánek dostal naloženo. Co třeba ztráta sebeúcty, hm?   Povedený, tak akorát na čtyři velký panáky, šup, šup, šup, šup a jdu...teda lezu. (27.09.2023)

Parádní sestava v plné síle předvádí herecký koncert. Ničím výrazná zápletka slouží jako podpůrný prostředek. Vše je postaveno na výrazných hereckých výkonech. Excelentní Zdeněk Štěpánek dokazuje svou velikost. Začarovaný kruh se zužuje a vytváří tlak na alkoholiky. Ti pod tlakem kupí chyby, až do hořkého konce. Nebyl jsem svědkem něčeho překvapivého, přesto nebo právě proto oceňuji celkovou kvalitu. (01.02.2010)

Kvalitny ceskoslovensky film o opilcoch a o problematike alkoholizmu - a zase sa nestotoznim s pritomnymi 5 hviezdickovymi mentalmi. Ako namet o alkoholizme je to samozrejme vyborne : dejova linie plynie pekne pomaly, ale nuda dostala neprirodzene vela priestoru. To nemam rad - a jo, jo Wilderov Ztraceny Weekend je u mna stale vyssie. 85 % (30.06.2015)

O malinko horší než Ikarův pád, ve kterém jsem se dokázal plně sžít s Menšíkem a jeho problémem. Tady to působilo spíše komicky, nicméně to tak jako tak byla hodně krutá výpověď o odvrácené straně chlastu (ne, nemyslím kocovinu), která má obrovskou moc ničit životy nejen samotnému notorovi, ale především jeho okolí. 90% (07.08.2017)